chargers review2
Kolem a kolem
Už nyní si můžeme klidně říci, že v souvislosti s prohrou v Carsonu se bude mluvit stejně vydatně o průběhu prvního poločasu, jakož i o událostech, které se odehrály během týdne a zápasu předcházely. Polarizovaly buffalské fotbalové prostředí a částečně (ale opravdu jen z malé části) jsme se mohli vrátit v čase do "šťastnějších" dob, kdy vrcholil boj mezi příznivci dvou buffalských quarterbacků - Rob Johnsona a Doug Flutieho, který svým rozsahem a intenzitou nemá v moderní historii footballu ani vzdálené obdoby. Oba dva soupeřící kmeny (nazvěme si je Protyrodové a Pronathanové) byly zřejmě stejně početné, ale nebyly stejně zanícené ve své horlivosti. Mnohem ukrčičenější a agresivnější byli Pronathanové, protože měli lepší výchozí pozici. Situace rozdělila i české a slovenské fanoušky. Na našich stránkách se Dali stal Protyrodem (klidným, rozumným a uvážilivým) a já se stal Pronathanem (horlivým, ironickým a nesmlouvavým). Není to poprvé, pokud by vás náhodou zajímalo, zda jsem volil tehdy Johnsona či Fluetiho, pochopitelně jsem hájil Johnsona - vedle Daryle Lamonicy nejtalentovanějšího quarterbacka Bills všech dob.
Vše je potřeba vidět v širších souvislostech. Pokud něco podstatného vypustíme (jak se běžně děje expertům na celostátní úrovni), nejsme objektivní. A o objektivitu by nám mělo jít v první řadě.
Buffalo Bills prohráli dvě předcházející utkání výrazným rozdílem ve skóre a předvedli špatné výkony. Oba zápasy byly podobné. Bills selhávali v držení míče, jejich drivům chyběl čas a délka, obrana měla slušné začátky, před poločasem začínala deklinace výkonu, která vždy vrcholila v první půlce druhého poločasu, zápas se v obou případech dohrával z nutnosti.
Buffalo Bills přesně pojmenovali své problémy po utkání s Jets a Saints. O tom, že přesně věděli, kde je tlačí pata, ve kterých herních činnostech se musí zlepšit a které pozice jsou na hřišti kritické, máme řadu svědectví a základě těchto informací můžeme s klidem sestavit seznam problémů podle stupně palčivosti:
Defenzíva (obě části - pozemní i vzduchem), ale v první řadě běhová:
povolila Jets 198 yardů a 3 touchdowny, povolila Saints 298 yardů a 6 touchdownů (také 24 her po zemi v nepřetržité řadě)
Ofenzíva (O-line) - přišel Rick Dennison, změnil blokovací schéma a ještě to probíhalo před sezónou s velkou pompou, nové schéma nám dokonce prezentoval rádio komentátor Sal Capaccio ve filmovém příspěvku a vysvětlil nám jeho přednosti. O-line letos nefunguje v impaktu ani v protekci. Když přičtu zranění, O-line je s výjimkami dvou zápasů (proti Buccaneers a proti Raiders) vždy nejslabší jednotkou v týmu
Quarterback - Taylorovi škodí všichni a všechno, to je skutečnost a nikoliv moje domněnka a vůbec to nemyslím zle (je to co nejobjektivnější posouzení situace) - O-line, ofenzívní koordinátor Dennison, změna herního systému ofenzívy, která nestaví na jeho silných stránkách, odchody důležitých hráčů, absence běhové hry a pochopitelně také jeho omezené herní možnosti, které se během dvou a půl sezóny v Bills nezlepšily na potřebnou úroveň.
V pondělí dopoledne, po utkání se Saints, neavizoval na pravidelné tiskovce kouč Sean McDermott žádnou změnu na pozici quarterbacka, startujícím QB tedy setrvával nadále Tyrod Taylor.
V úterý dopoledne nás Sean McDermott všechny šokoval, když oznámil, že do utkání proti Chargers nastoupí na pozici startujícího QB Nathan Peterman. Zdůvodnění: Evaluace hráčského potenciálu, snaha o okamžitý upgrade na každé pozici. Kouč McDermott vzal rozhodnutí na sebe z hlediska kompentencí i plné odpovědnosti. Kouč odmítl jakékoliv úvahy o tom, že by tým rezignoval na postup do play-off a hráče testoval.
Až do utkání v Carsonu se nemluvilo o ničem jiném. Neřešilo se, zda a jak tým pracuje na odstranění dvou nesrovnatelně důležitějších problémů: Naprostého a totálně zničujícího kolapsu defenzívy a absolutní impotence ofenzívní lajny v protekci i impaktu. Ani slovo. Podstatné věci šly okamžitě úplně na vedlejší kolej. A v celostátních médiích a mezi desítkami NFL-expertů nastal jev, který je podle mého úplně neslučitelný s profesionalitou a svým rozsahem převyšuje mé možnosti ho absorbovat, aniž bych záhy nezaujal obranný postoj při hájení mého milovaného klubu.
Nemohu si vybrat jednoho experta za všechny, protože rozsáhlá kritika tohoto kroku zněla napříč celým spektrem. A byla také hodně nespravedlivá, neobjektivní a tendenční. V podstatě zněla takto:
"Bills povolili v posledním utkání 300 yardů po zemi a problém řeší tak, že postaví rookie QB!"
A dodávají: "Ach, jak typicky billské...!"
Ve svých komentářích zpravidla opomíjeli řadu důležitých věcí a občas zneužívali nefér statistiku, aby svá tvrzení podpořili. Například: Taylor je jeden ze čtyř QB v lize s 10+ touchdowny a pouhými 3 intercepcemi. A to je úplně typická ukázka zneužití statistiky, protože hází do jednoho pytle Tom Bradyho s 19 touchdowny a více než 300 yardy v průměru na zápas, s Tyrod Taylorem, který má na kontě těch 10 touchdownů a poloviční průměr yardů na zápas (z toho část v garbage time).
Tyto reakce celoplošných médií a jejich expertů samozřejmě vyvolaly vlnu odporu v Buffalu a mezi příznivci Buffalo Bills. Případ Peterman přitáhl velkou pozornost a oči všech byly upřeny k utkání. Radostné až euforické reakce expertů na sebe po utkání nedaly dlouho čekat. Musím přičíst k dobru například John Claytonovi, že byl hodně zdrženlivý a názorově smířlivý. Pokud komentátor Carter se svým spolubesedníkem nazval kouče McDermotta veřejně idiotem (byť to bylo v souvislosti s tím, že kouč McDermott řekl po zápasu, že nelituje "regret" rozhodnutí, ale výsledku), jen mě to utvrdilo v tom, že práce NFL-expertů mnohem více spočívá na tvorbě divácky atraktivního moderního mediálního obrazu, póze, skandalizaci a přitažlivosti za každou cenu, než na snaze poctivě a objektivně hodnotit situace a dobře informovat veřejnost.
K fanouškům. My přece známe Tyrod Taylora. Dva a půl roku hraje v Buffalu. Známe perfektně všechny jeho přednosti a víme, že jich má hodně. A známe samozřejmě všechny jeho nedostatky a víme stejně dobře, že také těch je hodně. Sledujeme každé utkání do detailu, často několikrát. Přesto se nám fanoušci ostatních týmů snaží vysvětlit věci, o kterých mají pocit, že o nich ví víc než my. Panebože, proč musím poslouchat fanoušky, kteří o týmu Bills vědí sotva desetinu toho, co něm vím já, že je chyba postatit Petermana na úkor Taylora. Proč? Opravdu mají fanoušci jiných týmů lepší přehled o tom, co se děje v Buffalu, v týmu Bills? Z jejich vyjádření totiž můžeme vyčíst jasný vzkaz:
My fanoušci Patriots, Jets, Cowboys, Eagles a dalších týmů nejen že mnohem více víme o týmu Buffala než vy fanoušci Bills, ale známe hráče i mnohem lépe než vaši kouči, trenéři, manažeři a lidé, kteří s hráči každý den trénují.
Tam ale verdikt ostatních fanoušků nad fanoušky Bills zdaleka nekončí, oni pokračují nesmlouvavě ve svých invektívách dál když říkají: "Vidíte, přáli jste si nováčka místo skvělého Taylora, se kterým jste mohli být v klidu 6-4 a teď jste 5-5, máte z ostudy kabát a zase nepostoupíte do play-off. Dobře vám tak."
To je ale znovu hodně nespravedlivý soud nad fanoušky Bills. V první řadě úplně opomíjí fakt, že minimálně polovina fanoušků Bills nesouhlasila se změnou quarterbacka. A také ta část fanouškovské obce, která změnu podporovala, se utkání obávala a celou dobu se spoléhala na dobrý úsudek kouče McDermotta, protože nikdo z fanoušků neměl možnost každý den sledovat progres Petermana v práci. V druhé řadě pak musíme umlčet ty fanoušky ostatních týmů, kteří hovoří o tom, že Bills mohli být v boji o play-off nyní na bilanci 6-4 a nikoliv 5-5. Hra defenzívy a o-line - tedy dva hlavní problémy týmu - nedoznala žádných pozitivních změn. Právě naopak, jejich výkon byl ještě tristnější. Je tedy krajně nepravděpodobné, že by Bills utkání s Chargers vyhráli jen proto, že by jejich quarterbackem byl Tyrod Taylor. Nepodsouvejte mi ale, prosím, tvrzení, že by utkání nebylo s Taylorem vyrovnanější nebo že o neúspěchu Bills nerozhodl takřka epický krach Petermana. To víme přinejmenším stejně dobře jako všichni fanoušci, kteří nám dávají pravidelně lekce z toho, co si máme myslet o vlastním týmu.
Suspendace Taylora z postavení startera měla své opodstatnění. Jak jinak, přece si někdo z Vás skutečně nemyslí, že za změnou stojí jiné než sportovní záležitosti. V souvislosti se zmínkami o rasismu bych rád uvedl, že je neberu na lehkou váhu, vnímám je, rozumím jim, připouštím je, ale nikoliv v tomto konkrétním případě. A rád bych i podotkl, že to byli v minulosti právě Buffalo Bills, kteří jako první tým v historii NFL nasadili jako quarterback-startera hráče tmavé pleti - James Harrise.
Tyrod Taylor od začátku sezóny hrál dobře jen v pár zápasech. Většinu vyhraných utkání rozhodla ve prospěch Bills vynikající hra obrany, která byla schopna navíc generovat zisky v podobě takeaways. V zápasu proti Panthers udržela obrana Newtona na 9 bodech a ofenzíva vedená Taylorem byla zcela impotentní a připravila Bills o výhru. Zápasy s Broncos a Falcons také rozhodla obrana ať už defenzívními touchdowny nebo rozhodujícími zisky possessions. Výkon Taylora proti Bengals byl mizerný a vše vyvrcholilo zápasy s Jets a Saints. V utkání s Jets byl Taylor 7x sackován a nebyl schopen vůbec přihrát spoluhráčům. Osobní statistiky si dohnal do normálu až v garbage time, kdy byl zápas zcela rozhodnut. Vrcholem byl zápas proti Saints, ve kterém vyplul na povrch nesoulad mezi Taylorem a koordinátorem Dennisonem. To vše také stálo za rozhodnutím kouče změnit startera-quarterbacka. Pokus můžeme vnímat tak, že byl částečně diktován bezradností a nevyhnutelnou snahou o změnu, která by mohla přinést týmu nový impuls.
My ale také musíme být spravedliví vůči Taylorovi. Minimálně v některých ohledech. Setrvání Taylora v týmu Bills provázela před sezónou dlouhá řada problémů. Tým vyjádřil neprve svůj nezájem o Taylora, posléze zájem při prosazení pro hráče skoro nedůstojných podmínek. Taylor se zachoval úžasně a akceptoval smlouvu, která byla z jeho strany velkorysá. Celkově byl jeho postoj maximálně profesionální, ukázal, že jeho srdce patří spoluhráčům. Od začátku bylo zřejmé, že klub se zachoval naprosto oportunisticky. Angažováním Rick Dennisona tým podtrhl svou odtažitost od Taylora v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Tým nadále podnikal kroky, které vedly ke zmenšení Taylorovy akceschopnosti ve hře. K omezení využití jeho silných stránek. Tým se zbavil hráčů, se kterými si Taylor rozuměl. Taylor má přednost, pro kterou neznám český překladový ekvivalent, má "bravado". Vše, co tým udělal, nasměroval proti Taylorovu bravadu. Taková je pravda a hraje významnou roli při změně quarterbacka před utkáním s Chargers.
My, fanoušci Bills, jsme vnímali nesoulad v ofenzívě a napjaté vztahy Taylora s Dennisonem. Přehlédnout je a ignorovat bylo nemožné. Nikdo z nás nebyl spokojen s výkony ofenzívy a drtivá většina z nás ani s výkony Taylora. A přesně v tomto momentu dochází k názorové dualitě. Protyrodové tvrdili, že Taylor je sice v podmínkách, které pracují proti němu, neschopný podávat opravdu kvalitní výkony, ale stále je pro Bills jednoznačně nejlepší volbou. No a Pronathanové zkrátka tvrdili, že tomu možná tak není.
Protyrodové opírali svá zvrzení o zápasovou bilanci, nevyvratitelné důkazy silných stránek Taylora, jeho některá velice kvalitní představení, jeho týmové vůdčí postavení a o jeho zkušenosti. Nechtěli Petermana, protože by to bylo nepřiměřené riziko, jedná se o nezkušeného hráče, vzorek úspěchů je malý a také že na jeho start je ještě vzhledem k zápasové bilanci brzy, protože tým by ho měl postavit teprve, kdy bude puntovat sezónu a evaluovat jeho talent s ohledem k případnému draftu mladého qb.
Pronathanové celou situaci vnímali odlišně. A tady musíme dát velice, ale skutečně velice důležitou vsuvku: McDermott učinil jednoznačné rozhodnutí: Nathan Peterman je novým qb-starterem. Je připraven nastoupit v NFL utkání. Přesně v ten okamžik, totiž názor Pronathanů získal legitimní nádech. Hlavní kouč Bills, člověk, který každý den, každou hodinu, vidí v práci oba quarterbacky, je porovnal, posoudil jejich herní potenciál, zvážil jejich okamžitý a patrně i dlouhodbý přínos týmu a rozhodl se pro Nathan Petermana.
Pronathanové měli vesměs jasno. Svou argumentaci opírali o slabé výkony Taylora, jeho značně omezený herní potenciál zejména v pasové hře, zdůraznili nesoulad mezi ním a Dennisonem, přišli s ukázkami her, ve kterých Taylor jednoznačně nedodržel play-calling, sestříhali highlighty sacků, snížili význam Taylora na pozici jednoho z kapitánů týmu, poukázali na to, že Taylor s ofenzívou zazdili defenzívu v utkání se Saints. Dále s radostí převzali argumentaci, že start Petermana je nejen evaluací hráče do budoucna, ale především pokusem o okamžité zprovoznění ofenzívy. Opodstatněné a prakticky nevyhnutelné. Argumentace Pronathanů se opírala o oficiální klubové zdroje, které situaci vykreslovaly tak, že pokud by nastoupil Taylor, zápas by byl předem prohraný, zatímco pokud nastoupí Peterman, tým sice hodně riskuje, ale může také hodně získat.
O výsledku Petermana píši níže, ale všichni víme, jak zápas probíhal a pro Petermana i jak už po půlce skončil.
Rozumím a chápu extázi expertů, kteří se s gustem obouvají do kouče McDermotta v nesmiřitelné kritice jeho kroku a jeho pozápasových výroků. Zcela se s nimi ztotožňuji. Nechápu, nerozumím a nemohu přijmout vyjádření expertů směrem k billským fanouškům ve stylu: takhle jste to chtěli, takhle jste si Taylora nevážili, takhle jste slepě důvěřovali svému kouči a teď to máte, kiš, kiš. Doslova a do písmene. Z mnoha důvodů je to nespravedlivé, minimálně vůči Protyrodům.
Rozumím a chápu nenávistné, jízlivé a potměšilé poznámky fanoušků jiných týmů, kterými nás, fanoušky Bills častují, uráží a ponižují, nemám s tím nejmenší problém. Zažil jsem to mnohokrát a jistě ne naposledy. Ano, zasloužíme si to, za to že jsme věrni svému klubu, že ho hájíme a že jsme uvěřili našim koučům, že kroky, které dělají jsou uvážlivé, rozumné a v praxi realizovatelné. Také oni nerozlišují mezi Protyrody a Pronathany, častují nás všechny plnou parou. Slouží za čest všem Protyrodům, že s pokorou a s pocitem sounáležitosti snáší statečně toto příkoří.
https://www.youtube.com/watch?v=xYwChU6l6xw