V tabulce najdete výčet všech hráčů, kteří získali ocenění vícekrát. Podle očekávání je na prvním místě running back LeSean McCoy. Hned v 8 utkáních hrál podle mne tak dobře, že na něm zkrátka stála celá ofenzíva. Občas ani nehrál moc dobře, ale ofenzíva na něm stála i tak. Pokud se mu opravdu nedařilo, ofenzíva s ním i padala.
Na druhém místě je Jordan Poyer se šesti oceněními. To je velice zajímavá věc, protože Poyer hrál v tandemu s Micah Hydem a já si ani trochu nemyslím, že by ho předčil kvalitou hry. Hyde řídil secondary a byl nepostradatelný. Dočkal se ode mne jen jednoho ocenění. Sám si kladu otázku, jak je to možné. Při zpětném pohledu bych byl mnohem raději, kdyby se o příslušný počet ocenění dělili, dejme tomu, napůl. Ale není tomu tak. V první řadě je to tím, že jsem svým způsobem paradoxně spravedlivý. Žádné utkání nehodnotím pod vlivem předchozího. Neříkám si, Poyer hrál sice výborně, ale už má od začátku sezóny dvě ocenění, mohl bych to v tomto utkání vyvážit a dát také jedno Hydeovi. Tak to nedělám. Každé utkání je z hlediska procesu výběru nejlepších hráčů uzavřená jednotka. A Poyer s Hydem často hráli stejně dobře a pak, pak se stalo v utkání patrně něco, co přiklonilo mou přízeň spíše na Poyerovu stranu. Možná to bylo tím, že Hyde hrál stejně dobře, možná i o něco lépe, ale zůstával hodně v pozadí. Právě teď si prohlížím záběry z utkání a vidím, že jeho snaha o zneviditelnění se je snad úmyslná.
Charles Clay je vynikajícím tight endem, odvážím se tvrdit, že je v pětce nejlepších v celé lize. Jenže je v Buffalu a tak si toho nikdo nevšímá. V týmu Bills tenhle drahokam úplně ztrácí veškerý lesk. Problém není jenom s tím, že o Buffalo není v celoplošných médiích skoro žádný zájem, to je ta menší část nesnází. Hlavním důvodem je to, že Bills neumí Claye dobře využít ve hře. Clay je hráčem, na kterého soupeř nemá protizbraň. Je rychlejší než tight end a mnohem silnější než wide receiver. Clay je smrtící zbraň, ale Bills už třetím rokem nevědí, jak ho použít. Clay je přesný v nábězích, umí o míč tvrdě zabojovat, umí si udělat prostor. Bohužel patří i při své výšce k nejčastěji nevyužitým volným cílům nejen v týmu Bills ale napříč celou ligou. Jinými slovy - je volný a nedostane přihrávku. Clay je tedy alespoň využit správně při blokování pro běhovou hru. Také v této činnosti si počíná výborně. Patří k nejlepším blokujícím tight endům poslední dekády v NFL. Je zajímavé, že se pokaždé dokáže herně prosadit hlavně proti svým bývalým spoluhráčům z Miami. V první sezóně jsem to bral jako určitý typ vyhecování z osobní prestiže, nyní se ale jeho špičkové výkony proti Dolphins staly zvláštním pravidlem.
Po dvou nominacích získali kickeři spectýmu, Steven Hauschka a Colton Schmidt. Hauschka přinesl po dvou letech trápení s Dan Carpenterem na pozici place-kickera výbornou kvalitu a my přestali trnout hrůzou, že každý druhý PaT skončí na tyči. Ocenění si ale vysloužil hlavně úžasnou sérií FG z padesáti plus yardů. Některá utkání právě jeho kopy spolurozhodovaly. Pokud ofenzíva uvízla těsně za půlkou hřiště, nemusela riskovat, nemusela puntovat, Hauschka spolehlivě zabodoval. V minulé sezóně se kouč Rex Ryan obával, při formě Carpentera, kopat z 30 yardů a raději riskoval odehrání dlouhého třetího downu.
Nominace puntera Colton Schmidta přicházely pravidelně s tím, jaký byl obraz hry. Schmidt podával standardně výborné výkony. Byl spolehlivý, v kopech dlouhý a vysoký, míče byly těžko chytatelné pro svou rotaci, kopy do autu měly přesný, takřka ideální, úhel. Schmidt byl ale velmi často rozumným kompromisem tam, kde tým selhal. Odvedl si své penzum práce i v zápasech, ve kterých tým prohrál a především mluvím o těch, v nichž selhala ofenzíva. Hrál spolehlivě i ve sněhové bitvě a nebál se tacklovat, takže spectým hrál vždy opravdu v jedenácti lidech. V play-off utkání proti Jax ho ale přehrál punter Brad Nortman. Jejich souboj byl v bitvě, které dominovaly obě obrany, velice důležitý. Netvrdím, že Schmidt podal špatný výkon, to jistě ne, ale Nortman byl zkrátka lepší.
Tyrod Taylora jsem ocenil třikrát. Moc rád bych ho zvolil nejlepším hráčem Bills v každém utkání, to mi věřte. Nešlo to.
Kyle Williams odehrál výbornou sezónu. Začal dobře a končil výborně. Nejlepší výkony podával právě v rozhodující fázi sezóny.
Ofenzíva mírně porazila defenzívu. Skutečnost ale byla jiná. Tým táhla za úspěchem defenzíva a často byli nejlepšími hráči utkání z objektivního hlediska jen obránci. Typickým příkladem budiž sněhová bitva: ocenění měli získat výhradně obránci, ale Kelvin Benjamin nastoupil se zraněním, se sebezapřením a s velkou odvahou. Předvedl během drivu za touchdownem kvalitní hru a po přihrávce do end-zóny od Nate Petermana také skóroval. V jiném utkání by mu to sotva stačilo na zisk ocenění. A to jsem měl chuť ještě ocenit nominací i Deonte Thompsona za to, že v závějích chytil nejdůležitější a nejdelší pas zápasu od Joe Webba. Tomu se říká krajní neobjektivita ze zoufalství.
Wide receiver Brandon Tate má na své profilové fotografii ode mne sice ikonku míče, tedy ofenzívy, ale nominován byl za svůj výkon při returnování výkopů a puntů, takže byl mezi nejlepší hráče zařazen za spectým.
Není nic překvapivého na tom, že nejvíce ocenění získali hráči secondary - deset. Je fajn, že se na tom podílelo 5 hráčů. A to ještě Leonard Johnson zůstal v jednom utkání těsně za branami nominace.
Na druhém místě byli running backové a fullbackové. Tam se to má tak, že vše zajistil LeSean McCoy a jednu nominaci získal running back Travaris Cadet. My jsme ale potřebovali, aby se občas více prosadili fullbackové, když už si hýčkáme hned dva.
O třetí místo se porvali wide receiveři s obranným frontem a zálohou. Doufal jsem, že častěji budu zařazovat mezi oceněné hráče pass rushe (hlavně Jerry Hughese), to se ale nestalo. Billský pass rush zůstal daleko za očekáváními. Jasně, rozumím tomu, že kvalita hry těchto hráčů se neurčuje výhradě počtem sacků, ale rozhodně zůstává i v moderním footballu sack logicky zlomovým okamžikem každého drivu - ofenzíva ztrácí v jediném okamžiku down a zároveň také yardy. Čili, sack je i v době pasové dominance nejefektivnějším nástrojem defenzívy ke zpomalení soupeřova útoku. A Bills si připsali sacků málo.
Běhavá záloha odehrála dobrou sezónu.
Wide receivers byli před začátkem sezóny vnímání jako slabina týmu. Nyní, po skončení sezóny si můžeme už klidně říci prosté: WR byli skutečně slabinou týmu. Personální obsazení nebylo nejlepší, to byl první problém a o zbytek se postarala zranění. Ocenění ale získali WR i tak hodně, pokud přihlédnu k tomu, jaké výkony podávali. Vždyť Antonio Brown má ve Steelers nachytáno více než všichni naši dohromady. Prostě, chápejte mě správně, pokud některý náš wide receiver více chytal než dropoval, lapil něco na vzdálenost 10 yardů či více a ještě se mu podařilo třeba skórovat touchdown, nic mě nemohlo zastavit od toho, abych ho s lehkým srdcem nejmenoval nejlepším hráčem týmu. V týmu Patriots by si možná za takový výkon vysloužil přesun do PS.
Pro zajímavost: Pokud někdo fandíte číslům, vězte že lichá čísla hráčů porazila sudá čísla hráčů v poměru 38:20.
Velmi zajímavá kategorie. Ukazuje na několik zarážejících věcí. Především jsme prakticky odepsali hráče z draftu 2016. Mezi oceněné se dostal jen jednou DE Shaq Lawson. Pokud se budeme věnovat všem hráčům, zjistíme, že draft předchozího roku skončil katastrofou. Shaq Lawson sice podával slibné výkony v tréninkovém kepmu a pak v přípravě, v sezóně ale nehrál tak dobře, jak jsme očekávali. DT Adolphus Washington nastoupil do 15 zápasů, jeho výkony ale byly hodnoceny jako průměrné až podprůměrné. V systému 4-3 pro něch chybí lepší uplatnění. LB Reggie Ragland se v systému 3-4 po zranění neprosadil a byl vytrejdován, quarterback Cardale Jones byl vytrejdován, RB Jonathan Williams neprošel cutem, WR Kolby Listenbee byl vyhozen, aniž by byť jedenkrát nastoupil, slibný CB Kevon Seymour byl vytrejdován. Ve hře tedy zůstali pouze Lawson a Washington (a já nevěřím, že mají v týmu Bills budoucnost), jinak bylo vyhlazení ročníku realizováno úspěšně.
Veteránům, kteří byli vydrafotváni Bills se také nevedlo. Watkins, Darby, Dareus byli vyměněni a tak vše táhli skuteční veteráni jako Kyle Williams nebo Eric Wood.
Stejného výsledku dosáhli už dokonce letošní nováčci a musíme říci, že se draft 2017 skutečně vydařil. Ze 6 hráčů se čtyři (White, Dawkins, Jones a Millano) chytli v základní sestavě jako starteři. Jeden hráč je v permanentní rotaci plus spectýmu (Vallejo). Kapitolou sám o sobě je pak QB Peterman, který sice už začal 2 utkání jako starter, ale ani jedno nebyl schopen dohrát (5 intercepcí za poločas, otřes mozku).
Akční duo Beane/McDermott provedlo před sezónou řadu zdánlivě nesmyslných akvizic volných agentů (např. Hyde a Poyer) a během sezóny v práci pokračovalo ve dalších zprvu těžko obhajitelných výměnách (EJ Gaines, Matthews, Benjamin). Fanoušci reagovali podle svého vkusu podrážděně, rezignovaně, nebo rozlítostněně - ale bez výjimky - udiveně. Jenže 18 nominací mluví samo za sebe. Přiznejme si jedno: nové billské vedení udělalo ve free agency a v tradech olbřímí kus práce na cestě za zeštíhlením rozpočtu, získáním výběrového kapitálu do draftu 2018 a v konečném důsledku i za posílením týmu.
Nejvíc nominací mají takzvaní ostatní veteráni Bills. Na ziscích se podílejí klíčoví hráči týmu, které si McDermott v týmu ponechal a kteří táhli tým za postupem do play-off. V ofenzívě McCoy, Taylor a Charles, v defenzívě Alexander, Hughes, Humber....
A to je asi všechno.
