Užijte si to a do Buffala nám v 1.kole přihrajte kvalitního OLB! Budu vám držet palce.
Úplně od věci: Moje Kotě tvrdí, že tři hodiny strávené sledováním fotbalu jsou nejhůře investovaný čas v životě. Důvod: NIKDY se nehraje. Nebo ještě jinak: pokaždé, když přijde a dívám se na fotbal, nehrají. Běží reklama, diskutují rozhodčí, je poločas, opakují přechozí hru, na "něco" čekají, odnášejí hráče ze hřiště, střídají se na hřišti, mluví o hráčích, kteří umřeli nebo půjdou do vězení, diskutují ve statistických údajích, kterým normální člověk nerozumí, aby zabili nudu. Pak proběhne microhra, ve které dva hráči běží proti sobě, srazí se hlavama v 50 km/h rychlosti a mají z toho otřes mozku. Kruh se uzavírá, následuje opakování, diskuze rozhodčích, reklama, opakování, na "něco" se čeká, odnášejí hráče ze hřiště, vystřídají a okomentují to z hlediska statistiky a vždycky, vždycky je čas si postěžovat na pravidla, kterým zdá se nerozumí pořádně nikdo, kromě snad rozhodčích, kteří jim nerozumí vůbec.
Můj odpor přerostl v intenzívní odpor. Int.odpor přerostl v diskuzi. Diskuze v sázku. Sázka v experiment. Experiment byl uskutečněn. Výsledek je znám.
17.04.2016 05:22
Ondřej Horák 
 |
||||
| Aneb diskuse a občas nějaká ta bota | ||||
  |
||||
 |
Experiment "Wasted Sundays" Využívám této příležitosti, abych prostřednictvím rubriky takurčitě v offseasonním diskusanci informoval všechny nemnohé fanoušky, kteří si se zájmem přečetli o light-vědeckém experimentu, jak vše na konec dopadlo a jaké byly výsledky v konečném součtu. Začnu zeširoka. Fotbal je unikátní sport, ryze endemitní záležitost. Je vzácný, stává se ještě vzácnější a tenhle proces bude pokračovat tak dlouho, dokud se ona vzácnost postupně nepromnění v reálnou neexistenci. To není strašení, protože konce fotbalu se skoro určitě nikdo z nás nedožije. Jak jistě víte (občas se tím nejen netajím, ale spíše chvástám - no, říkejme tomu předávání štafety reálného, uzemněného pohledu), zdědil jsem od lidí mně blízkých, lidí vědoucícíh, informovaných, zainteresovaných v lásce k fotbalu a v pravdě moudrých, řadu neotřelých názorů (občas proti své vůli). Důkazem jejich moudrosti je, že způsob, jakým uchopím tyto názory, jak s nimi naložím, zda jim uvěřím či se s nimi vysloveně ztotožním, nechali zcela na mne. Primárním důkazem však zůstává neoodiskutovatelný fakt, že vždy došlo na jejich slova. A to i v těch případech, kdy nelogičnost jejich tvrzení a nereálnost byly zcela zřejmé. Znovu a znovu s železnou pravidelností docházelo na jejich slova. Při zpětném pohledu byly náhle vždy jejich argumenty jasné, pochopitelné a doslova evidentní. Jedním z těchto podivuhodných názorů je také přesvědčivé (dnes nechápu, jak mi mohla ona očividnost tak dlouho unikat) tvrzení, že fotbal zahyne. A to nejen všude tam, kde živoří, ale také v Americe, kde je doma. Je to nezadržitelný proces a otázka času, přesněji rezervoáru vitality. Proces úhynu byl nastartován v 50.letech minulého století, kdy se USA poprvé pokusili udělat z fotbalu celosvětově oblíbený a rozšířený sport. Každé nové desetiletí pak jsme byli svědky toho, jak se Američané znovu a znovu bezúspěšně pokouší o nemožné. Proces declinace je ale neodvratně v běhu také přímo v USA. Symptomy již dávno překročily hranici objektivních pozitivních nálezů. Dneska už i já, zatvrzelý odpůrce fantaskních teorií a zejména pak té o neodvratném konci sportu, který upřímně miluji, vidím, že to není žádná za vlasy přitažená teorie, nýbrž jen další "slova, na která došlo" lidí, kteří (proč to s obdivem nepřiznat) vnímají tento svět, jeho soukolí a odstíny, pronikavějším zrakem a zároveň si umí dát do jednoho zákrytu drobné detaily i nejasné kontury. Pokud zjednodušíme úvod do otázek, tady jsou: Má fotbal jako sport perspektivu? Ne. Ne v té podobě, jak ho máme rádi. Jaký je primární důvod? Fotbal se projevil navzdory několika unikátním změnám v pravidlech (z nichž pravidlo o dopředném pasu, bylo klíčové) jako dlouhodobě nejméně vitální odnož z původního rugby-footballu. Lze tento proces zvrátit? Ne. Nastartovaný proces je fatální a bude pro fotbal definitívou. Je úvaha založena jen na víře v lidi na "jejichž slova vždy dojde"? Jistěže ne. Už dávno ne. Průvodní jevy declinace můžeme akceptovat jako důkazy (a těch jsou dnes desítky, spíše stovky). Sdílí mé přesvědčení i další lidé? Ano. Pojem "sdílení" ale není vhodný. Konec fotbalu dnes není tak v nedohlednu, aby na něj myšlenkově dosáhli jen vizionáři. Pokud vidím na konec ulice já, předpokládám, že tam vidí všichni. Někteří neprohlédnou mlhu (fenomén fotbal pro USA, nejpopulárnější sport, tradiční zábava pro rodinu, stoupající zájem o NFL, neutuchající zájem o univerzitní fotbal atd., expanze NFL do LA, Mexika, Číny, Evropy, blá, blá, atd.), ale mnozí jiní mají zrak ještě mnohem lepší než já a konec fotbalu vidí zcela zřetelně. Kolik času fotbalu zůstává? Fotbal sám sebe vidí špatně. Má pocit, že má skvělou možnost vydat se mnoha směry: masová záležitost, vrcholový sport, dětský sport, mezinárodní soutěžení, středoškolské a vysokoškolské sportovní aktivity. Tažení všemi směry dohromady je tragicky nesynchronizováno, ale i kdyby sladěno bylo, na výsledku by se nic nezměnilo. A problém je jediný: chybí ta nejdůležitější věc. Myslíte, že to jsou peníze? Ne, těch je dost. Americe se ve skutečnosti začíná fatálně nedostávat zájmu o hraní fotbalu. NIKDO nechce hrát fotbal. Konec fotbalu přijde nečekaně rychleji, než si myslíme. Tolik úvod. Asi si říkáte, že jsem si mohl odpustit celou přednášku o nesmyslných neodvratných koncích, a rovnou mohl vybalit výsledky experimentu. Nikoliv, byl to záměr. Chci, abyste přišli fotbalu a NFL na chuť. Abyste si uvědomili, jak vzácné jsou vaše momenty s fotbalem (mně tedy alespoň připadnou jako velice vzácné). Abyste, až bude hrát váš klub s bilancí 1-14, neřekli, tenhle zápas mě nezajímá - o nic v něm nejde. Abyste i takové utkání brali jako výjimečný svátek ve výjimečný den. Možná procházíte tou částí života, kdy nemáte potřebu se rozhlížet a při té příležitosti třeba zahlédnout svůj konec (to vám může připadat dokonce jako nepatřičné) a také konec fotbalu jako milované zábavy, ale v tom případě zvažte zda nedat na názor můj (já bohužel připouštím možnost, že v libovolnou chvíli mohu dohlédnout kam je mi libo a také nemilo) a važte si příležitosti koukat na fotbal a užívat si ho. Zní to celé pateticky? Ale jo, vlastně proč ne? Fotbal je vzácný, nejen tím, že je ryze americký, také tím, že do roka se hraje jen pár zápasů. Sleduji "všechny" zápasy Buffalo Bills, Buffalo Sabres a Toronto Blue Jays. Pokud přijdu o zápas Sabres, nic se neděje, běžně sleduji zápasy "on-demand". U Blue Jays občas nevidím třeba i několik utkání. To přežiju. Pokud by mi ale utekla jediná sekunda výhradně "live" zápasu Bills, těžko bych to rozdýchával. Proč? Protože je to fotbal. FOTBAL. Den, kdy hrají Bills je výjimečný. Všednost se mění na svátečnost. Rutinní věci se stávají rituálními. Jde o náladu, jde o to, že dnes hrají Bills. O tom je celý den. Včerejšek byl o problémech doma, zítřek bude třeba o problémech v práci, ale dnešek, dnešek je o tom, že hrají Bills. Nehledě tedy na to, jaké jsou výsledky experimentu, má časová oběť nejsou tři hodiny kvůli pár prchavým okamžikům hry. Jedná se o celodenní oslavu fotbalového svátku, který se mění na symbol, životní styl, způsob uvažování, radost i hřích, a který také uniká z jakékoliv časové smyčky. Stojí mimo běžnou časovou posloupnost a já naprosto a zásadně odmítám "gameday" natřít šedivou barvou ztraceného, promarněného času. Poměřovat v lidském životě množství všedního a svátečního času a množství radostných a strastných chvil je veskrze subjektivní snaha. Sledování fotbalu a užívání si hracího dne sice pro mne nejsou absolutní nirvánou, ale jsou nefalšovaným svátkem, a pokud Bills ještě řízením náhody vyhrají, mám vnitřní uspokojení z toho, že den (pokud je opakem slova ztracený slovo nalezený) nepovažuji za ztracený nýbrž nalezený. Výsledky experimentu: V první řadě jsou zkreslené. Kotě omylem spustila beta verzi programu poskytujícího randomizované zvukové signály, takže místo původně domluvených 30 jich zaznělo 32 (30 + 2 tzv. "hraniční"), což jsme zjistili až při závěrečném sčítání. To ale ovlivnilo konečné výsledky (časovým posunem), i když patrně ne zásadním způsobem. Hra: 0 (nula) Prostoje: 32 (třicetdva) Velice často to bylo o pověstný kousíček, občas hrály roli sekundy, jak už to ve fotbale bývá. Z experimentu (byl jsem do něj vmanipulován) mám přinejlepším smíšené pocity. To se odrazilo i v mém komentáři: "Je to celý absolutní píčovina." Kotě to okomentovala takto: "Logické a předpokládatelné". Svou neznalost mne jako osoby prokázala, když odtajnila svůj tip na mou reakci: "Je to celé totální hovadina" (vůbec nechápu, jak ji mohlo napadnout, že použiji v takové chvíli spisovný výraz "celé", je vidět, že mě vůbec nezná). Pro mne se tím mnohé změnilo: Každý hrací den, každé utkání a každá "hra" mají pro mne teď ještě větší cenu, ani sekundu si z celého dne nenechám ujít a užiji si ji naplno. Nemám žádné pochyby o smysluplnosti užívání si hracích dnů, naopak dvě soboty obětované experimentu "Wasted Sundays" mi připadají jako promarněné "Wasted Saturdays". Prezentovat totiž sledování fotbalu jako ztrátu času, je celé totální hovadina. |
|||
 |
Tom Brady Blíží se draft. To je přesně ta doba, kdy fanoušci občas začnou diskutovat o QB Patriots a připomínají, za jakých okolností byl draftován. Vždy znovu a znovu. V první řadě děkuji za všechny odkazy, je fajn, že fanoušci, pokud něco zajímavého vědí, nebo najdou, nesobecky se o to s ostatními podělí. Aniž by to byla tedy jakkoliv jejich vina, myslí to velice dobře, vystavují mou trpělivost těžké zkoušce, když vytahují zas a zas objevné skutečnosti kolem události draftování Bradyho týmem New England Patriots. Nemám jim to za zlé, ale rád se k tomu také vyjádřím. Inu, je to tak, že někteří z nás jsme to zažili. O spoustě věcí, o kterých se tehdy logicky nemluvilo, se dnes říká, že byly předmětem diskuze. Lidé, kteří tehdy neměli šajn, prý měli tušení a ti, kteří měli tušení, už prý tehdy věděli. A až teď se dozvídáme, že se vlastně jednalo o úplně jiné lidi. Příklad za všechny: pan Dick Rehbein se dnes, zdá se, jmenuje Bill Belichick. Dřív to byl starý Dick-debil, který si prosadil vydraftování bezperspektivního quarterbacka z Michiganu, který běžel 40 yardů jako pozpátku, na úkor obrany, dnes je to protřelý všemi mastmi mazaný kouč, zkušený lišák, který pochopitelně nechtěl posilovat hloupou obranu, když tu byla evidentně příležitost vzít do svých řad budoucího mnohonásobného vítěze Super Bowlu a HoFamera. Dnes se s odstupem času dozvídáme, že Kraft od prvního dne věděl, že Belichick je ten správný kouč pro Boston a Belichick už zase tušil, že Brady by se mohl v budoucnu náramně hodit do jeho ofenzívy a vyhrát mu pár těch Super Bowlů. Skauti New England kroužili kolem Michiganu a brousili si zuby, jako jediní se prý informovali u trenérů a už tehdy měli představu a páru. Ano, Tom Brady by v budoucnu mohl být jejich člověk, co je na tom tak zvláštního, že? Tak já vám řeknu jedno a je mi srdečně šuma-fuk, co si o tom budete myslet a jak si to přeberete (pokud budete považovat za vůbec potřebné to nějak přebírat): Já jsem v tu dobu fotbal pečlivě sledoval, měl jsem možnost tak činit poměrně zblízka a dovolte mi posoudit a také vyřknout můj osobní názor na pořady na youtube, články na prestižních i bulvárních stránkách o tom, jak se Brady dostal k Patriots. Všechny (bez zatím jediné výjimky), které jsem v poslední době viděl, četl, jsou nějaký způsobem tendenční a zavádějící. Jsou polopravdivé či dokonce lživé. Pravdivá skutečnost je všednější: Nikdo z dnešních hrdinů a oslavovaných vizionářů neměl páru, nikdo neměl tušení. To sice není tak objevné, ale je to skvělé místo pro rozbití základního informačního tábora. Můj názor na Bradyho znáte. Ničí Bills, ale mám pro něj slova uznání. Už jméno ho jaksi přeurčuje - mám teorii, že kvalitní QB by měl mít v sobě irskou krev - Kelly, Favre, O´Sullivan a další, Brady je také irské jméno. Uznání u mne jde tak daleko, že považuji Tom Bradyho za nejlepšího quarterbacka všech dob. Největšího quartebacka NFL všech dob. Za největšího hráče fotbalu všech dob. Zároveň si ale nemyslím, že je nejlepším quarterbackem dneška - tím je podle mého subjektivního názoru Aaron Rodgers. Prosím vás o to, abyste tyto dvě kategorie neslučovali. Nebude od věci, když mi uvěříte, že si neprotiřečím. Pokud by Patriots a jmenovitě Belichick měli tušení, že z Tom Bradyho vyroste jen z poloviny tak kvalitní hráč, jakým je, brali by ho nade vší pochybnost v prvním kole draftu a skoro jistě by i tradovali vzhůru kvůli jistotě, že je nikdo nepředběhne. Rozhodně by to neponechali náhodě. Dalším mýtem s tuhým kořínkem je údajný fakt, že se na Bradyho nedotazovali (včetně jeho vysokoškolského a středoškolského trenéra) žádní skauti kromě těch newenglandských. Větší hovadinu je nesnadné pohledat. Přesný opak je pravdou. Právě informace od trenérů odradily většinu týmů od Bradyho, ačkoliv se tak slušně prezentoval v poháru. Jasně, jasně, ty kecy o jeho combine výkonech - jak dlouho to ještě budeme muset poslouchat? Součet byl jasný, combine v tom hrál nezastupitelnou úlohu. Vždy a zcela zásadním způsobem se pak zveličuje role a význam Belichicka na výběr hráčů v draftu. Belichick měl slabší pozici než dnes, velké slovo měli Cook a Tippett. Musím čelit podivuhodné a doslova drzé úvaze. Jak si můžete někdo myslet, že skauti Bills vyvázli bez nehody? Proč si myslíte, že nemuseli zpětně čelit obvinění od všech, zejména od fanoušků, že tak výjimečného hráče neodhadli a nepřivedli do Buffala? Proč musíme žít v iluzi, že se rozhodovalo jen o tom, zda půjde do 49ers nebo do Patriots, přičemž Patriots ze srovnání vždy vyjdou jako ti skvělí, báječní a prozíraví? Houby s mákem. Pořadů o tom, proč si Bradyho nevybrali Bills jsem na buffalských rádiích během dlouhých let vyposlechl desítky hodin, takže vážně nemám chuť si nechat vše vysvětlovat v pár minutách nejapné slátaniny někde na youtube. To, že Brady půjde do Buffala bylo totiž velice reálné, protože byl veden na listu Bills jako prospekt pátého kola. Patriots ho oproti tomu vedli jako prospekt šestého až sedmého kola. Naši skauti se stejně jako zástupci mnoha dalších týmů samozřejmě dotazovali na Bradyho (vždyť to byl QB vítězného Michiganu!) také u jeho trenérů a to byla možná ta zásadní chyba, protože názor trenérů na Bradyho je pozitívní až nyní s odstupem času. Pokud by byl pozitivní už tehdy, nehledě na výsledky combine by byl Brady draftován kolem 4.kola. Důvodů, proč si ho v šestém kole Bills nevzali ve svém 194. výběru je několik. K dobru A.J.Smithe je potřeba přičíst, že chtěl Bradyho vzít, J.Butler byl ve věci neutrální a proti se postavili hlavní kouč Wade Phillips (ano, dnešní defenzívní koordinátor Denver Broncos) a zejména Ted Cottrell, který si prosadil vydraftování dalšího defenzívního enda (skončil Bruce Smith) Larsena, který se později ani nedostal do týmu. Vážně tedy nechybělo moc. Hlavními důvody byly výsledky v combine, a poznatky skautů: nezodpovědnost, nedostatek týmového ducha a také to, že Brady v San Franciscu lhal o svém prospěchu. Navíc, už se moc nemluví o tom, že svým prvním výběrem si Patriots v 6.kole vzali hráče do obrany a dalším výběrem si chtěli vzít právě DE Larsena, kterého jim Bills vyfoukli. Což jinými slovy znamená, že kdyby Bills vzali v 6.kole jiného hráče než Larsena, vzali by si ho Patriots na úkor Bradyho (Patriots v tom roce v předních kolech posilovali ofenzívu a v pozdních defenzívu). Brady byl šťastným odklonem (a díky tomu si Patriots opravdu Bradyho v mých očích zasloužili) od strategie v draftu. Byla to intuice, byla to prozíravost, byla to zkušenost, byl to odhad? To můžou vykládat někomu jinému, hlavně mladým, kteří jim to sezobou. Byla to prostě klika. Za pár let se budou dějiny opět přepisovat, natočí se nové filmy, které budeme moci zkouknout na youtube a tam se to bude říkat ještě vyhraněněji. Belichick sledoval Bradyho už od základní školy, na střední škole už pozoroval na svém quarterbackovi všechny známky toho, jak se hráč více a více blíží jeho ideálu, univerzita připravila Bradyho přesně pro ofenzívní schéma Patriots (Belichick vždy věděl, že bude trénovat Patriots). Samozřejmě, pokud bude film věnovaný Kraftovi, dozvíme se, že hned na základě jednoho pozdravu věděl, kolik obrovského potenciálu se v Bradym skrývá. Těžko se tam dozvíme, že Belichick Bradyho vůbec nechtěl, že si jeho vydraftování do Bostonu prosadil zkušený kouč quarterbacků Dick Rehbein a že si ho vyvzdoroval proti Belichickovi, který argumentoval tím, že quarterbacka mají a v pozdních kolech musí doplnit obranu. Rehbein totiž o rok později zemřel, takže nikomu nebude překážet ve vyprávění báchorek. Jak velká klika to byla? Nedozírně. Nejhorší je, že spousta mladých fanoušků má pocit, že takový hráč je jaksi běžnou produkcí padající z výrobní linky ve fabrice draft. Tak si ujasněme, jak se věci mají. Ve 140-leté historii fotbalu, 70-leté moderního fotbalu a 50-leté éře superbowlového fotbalu je to naprosto ojedinělý případ totální diskrepance. To je potřeba zdůraznit. Pro fotbal je to tak vzácná událost, z hlediska četnosti výskytu, jako pro lidstvo narození Krista. Aby nedošlo k omylu, mluvím tu o té diskrepanci mezi: QB-prospekt 6.kola a největší fotbalista všech dob. Abych i tuhle úvahu alespoň myšlenkově podtrhl, vyřeším případný dotaz, zda by se mohla taková situace ještě někdy opakovat a mohl by se objevit další Brady: Odpověď je jasná: Ne, nikdy. Zopakování takové diskrepance během příštích dejme tomu 200-300 let je krajně nepravděpodobná (a to zcela pomíjím předchozí úvahy o konci fotbalu jako sportu). Pravděpodobnost je dokonce tak nízká, že zkrátka nemá cenu o ní vůbec mluvit. Je snazší se smířit s absolutní nulou. Pokaždé, když tohle řeknu, spustí se lavina protestu v argumentaci jako: "...proč by se to nemohlo zase stát? Podívej Tony Romo - nedraftovaný a je úspěšným starterem!" Hm, nemůže se to stát. Zkrátka ne. Tady je potřeba vnímat řadu dalších souvislostí s tím, že Brady je největší hráč všech dob (dle mého mínění). Boston nikdy nebyl fotbalovým městem. Vždy byl městem kultůry, vzdělání. Vždy ale také lidé ve městě a okolí holdovali sportu, aktivnímu i jako diváci. Boston vždy byl baseballovou Mekkou. Samozřejmě, že nastalo období, kdy v letech 1955 až 1977 město patřilo basketballovým Celtics stejně jako baseballistům a v letech, kdy hrál Bobby Orr patřilo také hokejistům, ale nikdy, skutečně nikdy neměli fanoušci valného mínění o fotbalistech a zejména o bostonském týmu, který byl obvykle pro smích celé lize (trošku přeháním). Dokud nepřišel Brady. Ne dokud nepřišel Kraft, ne dokud nepřišel Belichick, slovo od slova: Dokud nepřišel Brady. Tuhle úvahu mohu převracet do nekonečna a říkat: Kraft udělal Belichicka a Belichick udělal Bradyho, ale vždy musím nutně dojít k tomu, že Brady udělal z nefotbalového Bostonu úžasný fotbalový New England. Ale to není všechno. Díky Bradymu se spustila akcelerace fanouškovského zájmu o fotbal mezi ženami. A to nejen bostonskými. Bylo by naivní tvrdit, že nebýt Bradyho, ženy by fotbalu nefandili, jen by zkrátka nenastala ona zmíněná akcelerace. Možná by ji jenom vyvolal někdo jiný a doba byla prostě nakloněna tomu, aby se zvýšil zájem žen o fotbal. Nebyl to ale někdo jiný, byl to právě Brady. A o to jde. Za další myšlenku mě asi ukamenujete, ale je mi to dost jedno. Belichick během let postavil několikrát silný tým, několikrát průměrný a párkrát dokonce podprůměrný tým. Nehledě na sílu týmu to byl vždy Tom Brady, kdo z New England udělal top mančaft s nejvyššími ambicemi. Nikdo to neví tak dobře jako Bills, Jets a Dolphins. Fanoušci Patriots si to totiž neuvědomují a nepřipouští. Mají často nepochopitelnou představu, že až skončí Brady, Belichick jednoduše najde nového Bradyho a vše zůstane při starém. To je k uzoufání směšná představa, která má 4 zásadní zádrhele. První zádrhel: Belichick určitě skončí zároveň s Bradym. Druhý zádrhel: Pokud jste jako jediní přežili pád letadla z deseti kilometrů, nechcete snad napřesrok vyhrát rekordní výhru v loterii, že ne? Třetí zádrhel: Kraft už naznačil, že bude chtít prodat tým (asi ne zítra). Čtvrtý zádrhel: Podstata Bostonu se projeví, s prvními neúspěchy lidé ztratí zájem o fotbal a vše se vrátí konečně do starých zaběhlých kolejí, Patriots se znovu stanou podprůměrným v lepším případě průměrným fotbalovým týmem. Belichick už si několikrát zkusil vybrat quarterbacka v draftu sám. Jak to dopadlo, všichni víme. Stále se spoléhá na toho, kterého mu vybral někdo jiný (a pokud budu chtít být kousavý, dodám: proti jeho vůli). Hodně lidí Bradyho nemusí. Lže, podvádí? Mám málo informací, abych ho soudil. Jaký je? Nevím, osobně ho neznám a na názory jiných v takovéhle věci zpravidla nedám. Na konečný názor by mi nestačilo ani posezení u piva. Navíc, lidé se prostě mění a vyvíjí, alespoň já na to věřím. Jediné místo, na kterém si na něj mohu udělat názor, je fotbalové hřiště. Viděl jsem drtivou většinu jeho zápasů. Dokonce tak drtivou, že by tomu množství slušel název "všechny". Tom Brady je dle mého mínění jedním z nejlepších sportovců všech dob. Jasně, fotbalová konkurence je jen ta americká, ale skutečnost, že je krutá a na pozici quarterbacka nekonečně tvrdá, o tom není třeba pochybovat. Když bych byl v jednom týmu s Bradym, věřil bych do poslední chvíle každého zápasu, že vyhrajeme. Věděl bych, že můj quarterback má nejen fotbalové nadání od Boha, ale že má neústupnou irskou povahu, že ho nikdo nezlomí na duchu, že bude bojovat do poslední sekundy, že má lví srdce, a že je mým úkolem padnout, pokud to bude znamenat, že on zůstane stát. Jsou dva quarterbackové, kvůli kterým bych neucuknul před bolestí a nechal si na hřišti zlomit nohu (nepodceňujte mě jen kvůli tomu, že to ve svém věku říkám z pohodlí polstrovaného křesla) : Jim Kelly - který by byl mým vzorem (kdybych ho poznal jako mladší) a je mým hrdinou stejně jako celého Buffala a Tom Brady - největší quarterback fotbalové historie. |
|||
 |
V jednom starším podcastu jsem se zcela neprozřetelně vyjádřil - hodně neurčitě a zpětně viděno i pořádně hloupě. Řekl jsem, že se na Floridě neplatí daně, nebo něco v tom smyslu /pochopitelně jsem měl na mysli tzv. "income tax"/ a jako druhou informaci jsem v tomtéž či jiném podcastu řekl, opět bez bližšího vysvětlení, že hráči jsou placeni podle zákonů státu, ve kterém se odehrává zápas. Čímž jsem samozřejmě měl na mysli placení daní (tedy tzv. jock tax). Musím se přiznat, že už dlouho jsem si nepřipadal tak hloupě a už dlouho jsem se za sebe tak hrozně nestyděl. Není vyloučeno, že jsem tím inspiroval debatu (věřte že nechtěně) na stránkách NFL.com. Na tomto odkazu se můžete podívat: https://www.nfl.cz/Novinky-a-aktuality/Trh-s-volnymi-hraci-vitezove-a-porazeni/2q-4RU.article.aspx?Commentary=True&Page=4 Rovnou musím říci, že pokorně a hluboce smekám před mírou znalostí glosátorů "Korek(a)" a "DebiQue(a)". Jsou přinejmenším o dost lepší než moje. Naším daňovým konzultantem v USA je pan Gordon Emsworth, starší pán a vyhlášený hypochondr, kterého považujeme za nepostradatelného. Až do teď. Pokud jeho skuhrání bude jednou oprávněné a my o něj přijdeme, vím na koho se obrátit s prosbou o pomoc. |
|||