Skutečný hrdina
Abychom pochopili co přesně se obnáší přívlastky, které jsou spojovány s Jamesem Robertem "Bobem" Kalsu, musíme si připomenout, že sám pojem vlastenectví má ve Spojených státech kvalitativně úplně jiný obsah než u nás. Jeho součástí je také povinnost bránit vlast a aniž bych si vše, co je s touto povinností spojeno, přikrášloval nebo dokonce idealizoval, vojenství a vojákům se ve společnosti dostává patřičného respektu a obecného uznání. Nebylo tomu tak vždy a za všech okolností, ale dejme tomu, že nyní tomu tak opravdu je.
Lidé si často přivykli používat slovo hrdina v mnoha souvislostech, které si to ne úplně zaslouží. Mnozí sportovci bývají označováni za hrdiny, protože se jim podařilo například podařilo skórovat v posledních okamžicích utkání.
Na druhou stranu existují sportovci, pro které není označení "hrdina" neodůvodněným pojmem. A jedním z nich je bývalý hráč Buffalo Bills Bob Kalsu. Nedostal dost času ve své hráčské kariéře, aby mohl nést titul sportovní hrdina, a přesto se stal jedním z nejznámějších hráčků týmu Buffalo Bills a můžeme ho směle označit za skutečného hrdinu. Vysloužil si toto označení tím, že jako jediný profesionální fotbalový hráč obětoval svůj život během své vojenské služby v armádě Spojených států při válečném konfliktu v jižním Vientnamu.
Tým Buffalo Bills si Boba Kalsu vybral v osmém kole draftu v roce 1968. Urostlý, více než 190 cm vysoký, mladík zastával ve svém seniorském funkčním období v týmu University of Oklahoma roli kapitána týmu.
Počínaje prvním kempem se prakticky okamžitě zařadil do týmu a byl schopen nastupovat na pozici pravého nebo levého guarda. Spoluhráč Billy Shaw na Kalsu vzpomíná: "První věc, která mně na Bobovi udivila, byla jeho úžasná rychlost. Většina nováčků, kteří do týmu přišli, byli větší než já nebo další veterán Joe O´Donnell, ale naší rozhodující výhodou byla dobrá práce nohou a vysoká rychlost. Jenže i v této dovednosti Bob mezi nás hned od začátku zapadl. Protože hrál guarda na obou stranách, často jsme v tréninku alternovali. Byl takový tišší, soustředěný na práci. Měl jsem ho rád, protože fotbalu dával všechno, co v něm bylo."
Od Kalsu se očekávalo, že bude náhradníkem za Shawa a O´Donnella na pozici guarda, ale když utrpěl O´Donnell zranění, které ukončilo jeho sezónu, oklahomský rodák a fotbalový odchovanec se posunul na jeho místo. Stal se tak jedním ze šesti nováčků, kteří museli nahradit své starší kolegy, kteří byli pro zranění vyřazeni ze hry. Během sezóny se Kalsu stal v celkem devíti zápasech starterem a byl velmi dobře hodnocen. Ve výsledkově tragické sezóně, která skončila jedním vítězstvím, dvánácti porážkami a jednou remízou, se zařažení Kalsu do týmu stalo prakticky jediným světlým momentem fotbalového roku. Kalsu byl jmenován týmovým Rookie of the Year.
V březnu, po sezóně, se Kalsu, který byl během svého kolejního hraní armádním ROTC kadetem, přesunul k výcviku na vojenskou základnu Fort Sill do Oklahomy. Přátelé a hlavně rodina prosili Kalsu, aby si jako ženatý muž, kterému se narodila dcera, zažádal o vyjímku a vyčlenění z armády, ale Kalsu o tom nechtěl ani slyšet. V září 1969 čtyřiadvacetiletý Kalsu obdržel rozkaz k přesunu do Vietnamu a přesně o dva měsíce později se nalodil. Stal se jedním z pouhých šesti aktivních profesionálních fotbalistů, kteří ve Vietnamu sloužili v armádě. Až později, již ve Vietnamu, zjistil, že doma zanechal svou manželku Jane v očekávání narození druhého dítěte, syna, kterého sám nikdy neměl uvidět.
21.července 1970 byl první poručík Kalsu zabit minometnou palbou nepřítele při obraně základny Ripcord, na džunglí izolované vyvýšenině, poblíž údolní strže Ašua. O dva dny později jeho žena porodila syna, aniž by věděla, že její muž byl ve válce zabit. O tom, že již nežije, se dozvěděla až v klidu na lůžku, když odpočívala po porodu. Nově narozený syn dostal jméno James Robert Kalsu Jr.
V roce 1999 natočila NFL dokumentární film o Kalsu, který byl nominován na Emmy Award. Náš klub Buffalo Bills umístil jméno hráče na Zeď slávy (Wall of Fame) na RW Stadium. Armáda vyznamenala našeho hráče pojmenováním vojenské jednotky v kentuckském Fort Campbellu na 1.Lt James Robert Kalsu Replacement Company.
Bob Kalsu se stal naší pýchou. Na plaketě připomínající Boba Kalsu, která visí v administratívní budově stadiónu Ralpha wilsona, přináší poslední věta tato slova: "Nikdo se nikdy nedozví, jak velkým hráčem mohl Bob být, ale všichni víme, jak velkým byl mužem, obětujícím svůj život za svou zemi."