V roce 1959, tedy v roce, kdy milión babek ponechaných ladem přinesl pár miliónů navíc a kdy milión dolarů opravdu něco znamenal, bylo osudem Ralpha C. Wilsona Jr. žít životem miliónáře.
Život byl pro většinu lidí v těch poválečných dobách, kdy již pominulo období recese a města se začínala rozlézat a roztahovat jako láva valící se z nitra vulkánu, snadný a radostný. A pro jiné lidi byl ještě mnohem lepší. Ralpha Wilsona můžeme klidně počítat k těm jiným lidem. Vládl prosperujícímu rodinnému byznysu se sídlem v Detroitu. Motorové město a pracovní povinnosti nechával za sebou každý srpen, aby se v malebném prostředí Saratoga Springs oddával koňským dostihům a také využíval příležitosti z něj prchnout, když ho během vánočního období ovládly sníh a chlad. Svá velká finanční rozhodnutí v tomto ročním období plánoval, prováděl a řídil z příjemného a laskavého klimatu v Miami. Měl manželku, dvě malé dcery a stálo při něm štěstí. Co víc by si měl člověk přát?
Inu, ještě po jedné věci toužil více, než po čemkoliv jiném: Mít svůj vlastní tým v National Football League (Národní fotbalové lize).
"Viděl jsem, že profesionální fotbal začíná být velice populární," vzpomíná Wilson. "Než přišla televize, v celé zemi věděla alespoň něco o profesionálním fotbalu jen hrstka lidí, jenže jakmile začali zápasy vysílat v celonárodní televizi, profesionální fotbal rychle získával na oblibě...čili, já jsem chtěl svůj vlastní tým." Wilson se sháněl po koupi NFL týmu, franchisu (pozn. franchise je licence, jednoduše řečeno NFL je organizace sdružující majitele týmů, kteří od NFL obdrželi licenci na jeho provozování v jejím rámci), ale žádný na prodej nebyl a liga neměla ani zájem o další rozšiřování. "Nebyl jsem to jen já," pokračuje Ralph Wilson, "spousta lidí chtěla mít NFL tým ve svých městech."
Chvíli to trvalo, ale nakonec dostal to, co chtěl. A když byl Wilson, známý jako "svědomí" NFL, v srpnu roku 2009, ve věku 90-ti let, uváděn do Pro Football Hall (Fotbalové síně slávy), shrnul svou strhující cestu nejvýstižněji: "To byla ale pořádná jízda."
Mezi plínkami na stole se Ralph Wilson ocitl v Columbusu ve státě Ohio v roce 1918 a nebylo to tak, že by rovnou z pusy visela stříbrná lžička. Během dětství v Detroitu procházela jeho rodina obdobím obtížného překonávání Velké hospodářské krize. Jeho otec Ralph Wilson, Sr. založil vlastní pojišťovací společnost, která dosud, po více než osmi dekádách, stále prosperuje, ačkoliv rodina se na jejím řízení už delší dobu nepodílí.
Pokud Ralph Wilson Sr. právě netvořil pojišťovací zásady a pravidla, věnoval se fandění fotbalu. Odlesky tohoto jeho zájmu vnímal také Ralph Jr. Jakmile NFL odzvonila týmu v ohioském Porthsmoutu a ten přesídlil v roce 1934 do Detroitu, začal Ralph Jr. ve věku teenagera doprovázet svého otce na stadión detroitské univerzity, na kterém hráli svá utkání Lions. Později, když byl Ralph Jr. na univerzitě ve Virginii (University of Virginia) a ještě později, když během druhé světové války narukoval do námořnictva Spojených států (U.S. Navy), bylo pro něho obtížné s týmem detroitských Lions udržovat sounáležitost, ale jeho otec se o tým zajímal natolik vášnivě, že se rozhodl koupit v něm podíl.
V roce 1948 skupina detroitských byznysmenů usilovala o získání týmu Lions z rukou majitele Freda Mandela, který trvale žil v Chicagu, a starší z obou Wilsonů koupil dvou a půl procentní podíl pro sebe a pro svého syna, který se mezitím vrátil z tichomořského válečného jeviště, aby posílil rodinné podnikání. V následujících deseti letech byli Wilsonovi pravidelnými návštěvníky Tiger Stadium, kde sledovali, jak se Lions třikrát stali v 50-tých letech šampióny NFL.
S tím jak starší Wilson přesouval více odpovědnosti v obchodech na svého syna, ryze pojišťovací společnost se rozvinula do multi-oborové Ralph Wilson Industries a své aktivity rozšířila do stavebnictví, dopravy, průmyslové výroby, finančního a obchodního poradenství a také do aktivit spojených s vlastnictvím televizních a rozhlasových stanic. Nicméně, zatímco všechny tyto aktivity rozpínajících se obchodních chapadel byly dokladem rodinného umu a stěstí, takže přinášely velké zdroje příjmů, pozornost Ralpha Jr. zdaleka nejvíce poutal obchod, který z celého holdingu vydělával úplně nejméně - profesionální fotbal. Začínalo mu být zřejmé, že skromný podíl akcí týmu Lions těžko může uhasit jeho žízeň.
Wilson vnímal jako důležitý problém fakt, že NFL v Americe zaostávala v oblíbenosti daleko za baseballovou ligou (Major League Baseball). Ve skutečnosti panovala taková situace, že NFL nebyla ani zdaleka tak populární jako kolejní (college) fotbal anebo velká boxerská profesionální utkání, kteréžto události vždy přitahovaly mnohem více pozornosti než zápasy o titul šampióna NFL. NFL tvořilo 12 týmů, které měly pevné vlastnické zázemí ve svých městech a soutěž neplánovala žádné rozšíření, takže už tu pro Wilsona nezbývalo žádné místo.
Události se začaly vyvíjet jiným směrem 28. prosince 1958, když Baltimore Colts porazili New York Giants na Yankee Stadium v historicky prvním prodloužení titulového zápasu 23-17. Střetnutí epických rozměrů přenášela do celé země stanice NBC a sportovní událost zaznamenala tak mimořádnou sledovanost, že změnila uvažování všech zainteresovaných a napořád zajistila pro NFL místo na televiziních obrazovkách. Odhadem 50 miliónů domácností si pustilo v televizi přenos utkání a profesionální fotbal se nevyhnutelně stal navždy veřejně oblíbenou zábavou.
Jen zdánlivě se to týkalo pouze NFL, ale ve skutečnosti to popohnalo věci kupředu velkým tempem. Wilsonovi netrvalo dlouho, aby pochopil, čeho se stal přesně svědkem. Finálový zápas o titul v roce 1958 sám sledoval a to ho jen utvrdilo v jeho víře, že profesionální fotbal vstoupil do období velkého třesku.
28. prosince 1958, tedy ve stejné době, sledoval v Dallasu televizní zápas, ve kterém Johnny Unitas a Raymond Berry svou hoď a chyť hrou rozvrátili malátnou obranu Giants (pozn. klíčoví hráči Baltimore Colts - QB Johnny Unitas, člen síně slávy, WR Raymond Berry, člen síně slávy - HoF), také Lamar Hunt, syn petrolejového magnáta, multimilionáře Haroldsona Lafayette Hunta. Podobně jako Wilson - který věřil na splnění si amerického snu a měl na to i dost peněz - učinil také Lamar Hunt NFL několik nabídek na buďto odkoupení některého ze stávajícíh NFL týmů, nebo na možnost ligu rozšířit a přivést tým NFL do Dallasu. Jenže těžkopádné vedení ligy ho soustavně odmítalo. Hunt, zmožený žebráním a doprošováním se, udělal tu jedinou věc, kterou mohl muž s obrovským majetkem udělat: Dostál slovu, vzal své peníze a začal zakládat svou vlastní profesionální fotbalovou soutěž s názvem American Football League.
"Byly to hodně naivní časy," vzpomíná po letech Hunt. "Nikdy jsme si nelámali hlavy s tím, že se pouštíme do něčeho, co nikdo jiný před námi nepodnikl, nebo že to někteří lidé celé považovali za neuskutečnitelné. Plnou parou jsme zasáhli trh přesně v době, kdy na to byl připraven a kdy prahnul po profesionálním fotbalu. Pokud bychom se vyvarovali skutečně špatných obchodních rozhodnutí, měli jsme být schopni to dokázat."
Wilson se v srpnu 1959 právě věnoval závodům dostihové sezóny v Saratoga Springs, když - jak později popsal: "otevřel jsem ´The New York Times´ a četl jsem tam, jak mladý muž jmenující se Lamar Hunt...zakládal novou profesionální fotbalovou ligu a chtěl tým v Dallasu." Wilson se doslechl, že nová liga měla také zájem na založení týmu v Miami, kde měl své zimní sídlo a kde také strávil nezanedbatelnou část svého dětství.
Tohle byla příležitost, na kterou Wilson čekal. Jistě, nebyla to NFL, ale byl tu celý seznam odhodlaných a nažhavených potenciálních majitelů týmů kolem Lamara Hunta a také tu bylo Wilsonovo vlastní přesvědčení, že pokud se věci vezmou správně do rukou, je tu pro růst profesionálního fotbalu spousta místa a nová liga by mohla jistě nejen přežít, ale mohla by i prosperovat.
Wilson zavolal Huntovi a sdělil mu svůj zájem o financování týmu v Miami. Byl upozorněn, že několik obchodních skupin už začalo s přípravou ke vstupu na miamský trh, takže pokud má zájem se do ligy dostat, měl by se tam okamžitě rozjet.
Wilson odletěl na jižní Floridu hned následujícího dne a sešel se s místními politiky, aby je informoval o svých plánech a aby se pokusili domluvit na smlouvě o pronájmu stadiónu Orange Bowl. Ke svému údivu se dočkal zuřivého odporu a to nejen ze strany místního politického vedení, ale také od University of Miami.
Sám Wilson na události vzpomíná takto: "Miami mělo svůj tým ve staré All-America Football Conference (AAFC - v roce 1946) a ten se rozpadl. Takže kvůli špatné předchozí zkušenosti nebyli nakloněni vstupu do nové, trhem dosud neprověřené ligy. Také podotkli, že si raději nějaký čas počkají na to, až se bude v budoucnu rozšiřovat NFL.
Miamská universita (University of Miami) také stála proti tomu, aby nějaký profesionální fotbalový tým hrál své zápasy na stadiónu Orange Bowl, protože by to mohlo ohrozit návštěnost zápasů universitního týmu Hurricanes. "Jenže, pokud nejste ochotni pronajmout Orange Bowl," zakončil jednání Wilson, "v celém Miami není žádné jiné místo, kde by nyní se dalo hrát. Víte co? Za celou tuhle věc zapomeňte."
Vše ale mělo pokračování o několik dní později. Wilson byl po návratu do Detroitu zdrcen tím, že bude zřejmě navždy odkázán jen k minoritnímu podílnictví v týmu Lions. Jenže Lamar Hunt se Wilsonovi znovu ozval. Byl rozhodnut přivést Wilsona do svého stáda, protože mu bylo jasné, že přesně takového člověka chce mít na své straně, že je to muž, který nemluví do větru, je dostatečně movitý a byl by k nové AFL plně loyální.
"Na Ralphovi bylo něco ryzího, upřímného," řekl Hunt v roce 1990 novinářům Dallas Morning News. "Neměli jste nikdy ani nejmenší dojem, že by se v něm skrývala jakákoliv faleš. Cítili jste prostě, že to je prvotřídní osobnost."
Lamar Hunt odříkal seznam pěti měst: Buffalo, Louisville, Cincinnati, St.Louis a Atlanta, které měly zájem se zůčastnit této revoluce v profesionálním fotbalu, a také Wilsonovi řekl, že je jen na něm a jeho volbě, do kterého města usídlí svůj tým. Wilson zůstával k celé věci skeptický, protože v uvedených městech nikoho neznal. Huntovu nabídku se chystal odmítnout.
Ještě před tím, než tak učinil a než se definitivně vyloučil z projektu AFL, zavolal Wilson Edu Hayesovi, sportovnímu redaktorovi dnes už zaniklých novin Detroit Times a také Nicku Kerbawymu, manažerovi detroitských Lions.
Wilson později vše popsal takto: "Oběma jsem řekl: ´Kdybyste byli opravdu tak bláhoví, že byste se čistě teoreticky rozhodli vstoupit do nové profesionální ligy, chystající se vzepřít zaběhlé NFL, které z těchto pěti měst byste si pro svůj tým vybrali?´. Oba se shodli na tom, že Buffalo a když jsem se jich ptal proč, řekli mi, že Buffalo mělo výbornou návštěvnost na zápasech All-America Conference a že bylo fotbalu oddaným městem, průmyslově rozvinutým podobně jako Detroit, jen v menším měřítku. A také, že Buffalo je bez fotbalu už deset let a moc ho chce zpátky."