Srdcebijec
18.srpen 1986 bude pro fanoušky Buffalo Bills navždy spojen s návratem Jima Kellyho do Buffala. Přijížděl ve velké limuzíně s policejní ochranou a v ovzduší, které jiskřilo obrovským očekáváním. Nesmí ovšem být zapomenuto, že ve stejný den zamířil do Buffala také budoucí, po dlouhých jedenáct sezón nezpochybnitelný, vůdce obávané hvězdami prošpikované ofenzívní lajny Kent Hull. On nepřijel s ostentativním nástupem, oslavován zástupy lidí, s obrovskými očekáváními, přijel hodně nenápadně na zadním sedadle služební dodávky a přesto se měl stát ochranným štítem, neprůchodnou skálou pro svého quaterbacka a měl společně s hvězdným Jimem Kellym vytvořit duo, které bylo fundamentem fenoménu zvaného později jako no huddle ´K-gun´ útok. Bez Kenta Hulla by no-huddle útok nikdy nefungoval.
Kent James Hull hrál univerzitní fotbal za Mississippi State pod trenérem Emory Bellardem. Osobně jednou zavzpomínal, že jeho nejskvělejší vzpomínka na fotbal se pojí s vítězstvím jeho Bulldogs 6-3 nad favorizovaným týmem Alabamy vedeným Bearem Bryantem.
Kupodivu ale byl považován za hráče nevyhovujícího svým vzrůstem za vlasy přitaženým standardům NFL na linemany a zůstal nedraftovaný. Fotbalový tým New Jersey Generals z nově utvořené United States Football League /USFL/ měl však ve vedení lidi, kteří si nic takového nemysleli a bezmála dvoumetrového, samá ruka - samá noha, pivota si vybrali do sestavy jako svoji sedmou volbu v draftu v roce 1983. Stal se jejich startujícím centrem hned od prvního dne svého příchodu a předvedl v dresu Generals tři plodné sezóny, při nichž chránil quarterbacky Briana Sipa a Douga Flutiho a účinně blokoval protihráče pro své running backy Herschela Walkera a Maurice Carthona.
Svými výkony v ofenzívní lajně připravil podmínky pro running backa Herschela Walkera, aby se stal celkově nejúspěšnějším rusherem v krátkých dějinách USFL.
V době kdy bylo zřejmé, že USFL má svůj osud nakloněný, skauti NFL týmů si začali všímat hráčů v této lize. Celkem deset týmů NFL se ucházelo o Hullovy služby, ovšem trošku vágně. A bystrým zrakům Billa Poliana, generálního manažera Bills, neunikl talent mladého hráče, viděl v něm okamžitě něco, co ostatním skautům týmů NFL unikalo. Bill Polian v USFL pracoval, než přišel do týmu Buffalo Bills a většinu hráčů ze zanikající ligy dobře znal. Po třech letech hraní v USFL už Hull nebyl jen vytáhlý, ale byl i svalnatý, přibral téměř 20kg.
Polian mohutného centra rychle podepsal, než se ostatní týmy rozkoukaly. Důvodem pro rychlou dohodu byla i skutečnost, že Tim Vogler, centr Bills utrpěl zranění kolena.
Své ženě rovnou řekl: "Jdu tam, kde cítím, že mě potřebují, není to otázka peněz."
Hull však později přiznal, že očekával začlenění do týmu na pozici druhého centra, že byl přijat za účelem rozšíření depthu. Dokonce si nebyl jistý, jestli projde cutem a svou manželku nechal doma v Mississippi. Namísto toho byl uprostřed přípravy jmenován startujícím centrem a po dobu delší než dekádu na svou pozici nikoho nepustil. Odehrál 170 zápasů základní části a neskutečných 19 zápasů play-off, třikrát byl zvolen Pro-Bowler (1988, 1989, 1990), získal s týmem 7 divizních titulů, 8x se s ním dostal do play-off a 4x v nepřetržité řadě se s Bills probojoval do Super Bowlu. V posledních 7 sezónách zastával funkci kapitána týmu.
Vše co Hull postrádal na svalstvu, a upřímně - moc toho nebylo, nahrazoval svou inteligencí. Z toho důvodu bylo jeho prací volit blokovací schéma ofenzívní lajny na LoS (Line of Scrimmage). "Byl tak chytrý, jak jen to jde," vypozoroval hlavní trenér Marv Levy. "Odpovědnost za to uvidět a zhodnotit naši situaci, rychle a bez porady s ostatními a hlavně s QB, to byla přesně jeho parketa. Měl famózní pozorovací talent, dokázal za zlomek sekundy vypozorovat změny v rozestavení protihráčů, četl jejich pohyby, jejich náladu, jejich výrazy. A vše dokázal promítnout do volby blokovacího schématu. Uvážíme-li rozsah úspěchu, kterého dosáhla ofenzíva Bills, když se pyšně ohlédneme za jejich čtyřletou nepřetržitou cestou do Super Bowlu, vykonával Hull svou práci dobře."
Hull byl dostateně velký, silný a pohyblivý na to, aby si věděl rady se soupeřovým nose tacklem (DE). Měl skvělou práci nohou a výbornou rovnováhu. Na konci 80tých let Hull posílil lajnu tvořenou tackly Willem Wolfordem a Howardem Ballardem a guardy Jimem Ritcherem, Johnem Davisem a, později, Glennem Parkerem. Utvořili tak jednu z nejlepších ligových ofenzívních lajn. Bills vedli statistiky NFL ve skórování v roce 1990, v běhové hře v letech 1991 a 1992 a skončili v první desítce nejúspěšnějších týmů v běhové hře vždy v letech 1988 až 1996. Hull byl mohutný, pevný, urputný, spolehlivý a konzistentní ve výkonech.
Spoluhráč Steve Tasker to vyjádřil jednoduše: "Kent si zasloužil stát se největším centrem historie Bills." A pak svoji myšlenku podrobněji rozvedl: "Kent byl schopen pokaždé najít správný call a když to bylo potřeba, dokázal rychle a včas zareagovat a plán změnit. Celé to probíhalo ve zlomku okamžiku a to bylo ještě důležitější v době, kdy zónový blitz se stal nejen neobvyklým ale spíše převažujícím prvkem v obranné hře. Když Jim (Kelly) byl hvězdou no-huddle útoku, cetr Kent Hull byl jeho neopěvovaným hrdinou. Kromě schopnosti identifikovat defenzívní formaci soupeře a zahlásit příslušný call pro ofenzívní lajnu, Kent byl zároveň jediný, kdo mohl zvrátit Jimův call, pokud to považoval za důležité. Gestikulace mezi nimi byla stejná, jakou používá v baseballu chytač a nadhazovač. Pamatuji na několik případů, kdy Jim zahlásil lajně signál a Kent jen pootočil hlavu, jako by řekl: ´Tuhle hru nemůžeš běžet, ty vole, vždyť se na to podívej!´ a Jim změnil svůj call.
Nedělitelnou součástí úžasných týmových úspěchů byla Hullova umírněná vůdčí role v šatně. Zatímco jiní lídři v kabině, jako třeba Darryl Talley pronášeli hlasité plamenné projevy, Hull se ke spoluhráčům obracel s povzbudivým vědoucím pohledem nebo s pár dobře míněnými a pečlivě vybranými, tiše pronesenými slovy a to bylo neméně účinné.
"Jeho vůdcovství bylo příkladné," zavzpomínal Levy. "Přesně věděl, kdy k chlapcům promluvit. Uměl také ukázat prstem sám na sebe a říct: ´tohle jsem posral já´ a neměl ani problém s tím uzemnit kohokoliv, kdo si v týmu neplnil své povinnosti."
"Když tenhle mississipský-obrovitý-nános mluvil, kluci poslouchali," přidává Tasker. "Byl to jeden z nejchytřejších a nejvíce respektovaných mužů v kabině. Také to byl hráč, který byl vstřícný k médiím a uměl s novináři promluvit."
Méně známá byla jeho konejšivá řeč ke spoluhráči Scott Norwoodovi, který nepromněnil pokus o fiedl-goal během Super Bowlu XXV: V kabině šaten v útrobách Tampa Stadium po prohraném zápase s Giants v Super Bowlu XXV pozoroval Kent Hull Scotta Norwooda, ještě oblečeného do dresu, jak trpělivě odpovídá na každou otázku a z prohry neviní nikoho jiného než sebe. Když už se měl k odchodu, Hull k Norwoodovi přistoupil a řekl mu, že kdyby každý z nich, včetně Hulla samotného, udělal svou práci jen o trošičku lépe, ten field-gól mohl být z méně než 47 yardů. Hull potom počkal, dokud se Norwood nevrátil ze sprchy a neoblékl se. Na konec, až poslední ze všech, vyšli bok po boku dva spoluhráči do temné noci a neméně temných dnů.
Ale jestli tu bylo něco, co miloval ještě víc než hrát fotbal, tak to bylo opečovávat svou dobytčí farmu s dvěma a půl tisíci akry v Greenwoodu na severovýchodě Mississippi. Určitě toho bylo ještě hodně, o co fotbal přišel, když se ve svých 35 letech v prosinci 1996 rozhodl Hull ukončit svou aktivní kariéru a podlehout vábnému volání k návratu domů. Vrátil se a začal žít životem usedlého farmáře, který si jen příležitostně zajede zpátky do Buffala, aby se zúčastnil nějaké události, jako tak učinil třeba v roce 2002, aby se podíval, jak jeho jméno bylo přidáno na billskou Zeď slávy na stadiónu Ralpha Wilsona (Bill´s Wall of Fame at Ralph Wilson Stadium.
Billská rodina, stejně jako celá buffalská sportovní komunita, byly doslova otřeseny zprávou, že 18.října 2011 po dlouhém boji s chronickým onemocněním jater ve věku pouhých 50 let Kent Hull zemřel.
Jen pár hráčů NFL si tak moc vážilo příležitosti hrát vrcholově fotbal jako Kent Hull a on nikdy nezapomínal na svůj dluh vůči fanouškům, nikdy nezapíral svůj pocit hluboké vděčnosti za vše, co mu působení v NFL přineslo. Pochopil, až podivuhodně rychle, téměř vzápětí po svém příchodu do Buffala, jak moc tenhle klub pro město a místní komunitu znamená.
"Pamatuji si úplně první otvírací zápas sezóny 1986, doma proti Jets. Říkalo se, že přijde tak 20 tisíc diváků, možná 30 tisíc se jich přijde podívat, a bum ho, měli jsme návštěvu 80 tisíc...tohle město si prošlo hrozným utrpením, když Bethelem Steel vyhodili na dlažbu třicet tisíc lidí během jednoho roku.... ten nejlepší způsob, jak všechny dát dokupy, je najít nějakou jednoduchou věc, která jim přinese radost a spojí je. A přesně to se podařilo Jimovi Kellymu a Buffalo Bills."
Kent Hull