Lou Saban

 
"Některé lidi baví přestavovat auta,
mne baví přestavovat fotbalové týmy."



     Návěstím jednotlivých odstavců bude obrázek auta (pozn. to bylo u původní verze stránek) Tento motiv není v žádném případě samoúčelně vybraný. Představuje určitou symboliku a ve velké míře trenéra Lou Sabana charakterizuje. Sám Lou Saban použil v souvislosti se sebou výše uvedené přirovnání: "Některé lidi baví přestavovat auta, mne baví přestavovat fotbalové týmy."

     Ale to není zdaleka vše. Automobil je v Americe jedním ze symbolů svobody, volnosti pohybu a cestování. Asi žádný trenér v Americe nebyl tak vydatným cestovatelem jako právě Lou Saban, který si vysloužil dvě příléhavé přezdívky: Trenérský Marco Polo a Sultán Sayonara (pozn. sayonara znamená japonsky sbohem!).

     Dalším důvodem je, že Lou Saban měl rád automobily a rád je řídil. Všichni to věděli, takže když se ho jeho kamarád z UCF (pozn. University of Central Florida) Bill Cubit snažil přemluvit, aby vzal špatně placené místo trenéra středoškolského týmu Martin County Tigers, rozhovor vypadal v podání Cubita takto: "Řekl jsem: ´Nazdar trenére. Mám pro tebe kšeft. Oni platí 22 tisíc dolarů ročně a já tě nechám řídit svůj Firebird.´ Jen se zasmál. Ale pak mi zavolal odpoledne: ´Myslíš to vážně´, se mě ptal. ´Myslím to vážně, jestli ty to myslíš vážně,´řekl jsem mu na to. ´Já už se pro to rozhodl,´ řekl on, ´krucinál, sezóna pro scouting hráčů skoro končí a já tu sedím v izolaci.´

     Ale tím nejdůležitějším důvodem pro použití automobilového motivu je skutečnost, že fotbalové týmy řízené nadmíru talentovaným trenérem skutečně jely. JELY jako dobře seřízený stroj, fungovala každá součástka týmu a všichni, které automobil vezl, měli vzácný pocit bezpečí, neboť cítili, že auto je ovládáno s velkou bravurou rukou skutečného mistra.

     Louis Henry Saban se narodil v Brookfieldu, předměstské části Chicaga, ve státu Illinois, 13.října 1921. Jeho otec Nikola emigroval do USA v roce 1912 a podobně jako jeho syn později, ani on nevydržel stále na jednom místě. Pracoval v dolech a putoval za prací po celých státech doslova jako Nomád, než se usadil na předměstí Chicaga, kde založil rodinu a kde se mu také o devět let později narodil syn Lou.

     Od mala, už jako chlapec, se Lou staral o to, aby vlastním přičiněním pomáhal své rodině v složitých podmínkách přežít. Přivýdělek například získávál jako caddy (pozn.: chlapec, který tahá golfový vozík s holemi a podává je hráči) Ralpha Caponeho, bratra známého gangstera Al Caponeho, na lokálních golfových turnajích.
     Když chlapec dovršil 15ti let věku, po vzoru svého otce vstoupil do důlní společnosti, která se ale v Chicagu nevěnovala těžbě, nýbrž razila tunely pro nově stavěné metro. Když byly práce úspěšně dokončeny, otec hledal práci jinde a od Loua se očekávalo, že bude svého otce znovu doprovázet na novou pracovní štaci. Byla to však matka, kdo si postavil hlavu. Lou musí dostat příležitost a možnost dostudovat. Saban docházel na střední školu Lyons Township High School a vstoupil do tamního fotbalového týmu. Jako runner a také passer (pozn. Saban nastupoval na několika pozicích, ale převážně na pozici tzv.halfbacka) vyhrál bodování mezi staršími žáky a byl jmenován nejlešpím halfbackem své konference (all-conference halfback).

     Sabanův trenér na středí škole byl sám odchovancem Indiana University a tak Loua přesvědčil, aby svůj talent dále rozvíjel v jejich týmu IU Hoosiers. Saban začal hrát za tým Hoosiers v roce 1940 a hrál skutečně dobře. Většinou patřil k nejlepším hráčům na hřišti a také k nejuniverzálnějším, což byla jasná známka toho, že má pro hru velký talent, že navzdory mládí je schopen vstřebat logiku a zákonitosti hry a umí se ve hře dobře orientovat. Saban nastupoval většinou na  pozici quarterbacka a to především v sezóny 1941, která byla jeho sophomorní (pozn. druhá). Také hrál na pozici linebacker a placekicker. V roce 1942 byl jmenován jako quarterback do druhého týmu výběru Associated Press All-Big Ten. V tomtéž roce 1942 byl totiž kapitánem týmu IU Hoosiers a byl zvolen MVP (nejužitečnějším hráčem týmu). Saban byl také znamenitým vrhačem koule. V této atletické disciplíně probíhalo každoroční měření sil a Saban vyhrál v roce 1943 mezi hráči Big Ten Conference vrhem dlouhým patnáct metrů.

     Později v roce 1943 Saban narukoval  do americké armády, když zintenzivnily odvody branců během druhé světové války a zejména po vyhlášení války Japonskem. V roce 1944 byl vybrán i tak vybrán do sestavy univerzitního ýmu pro utkání mezi celonárodním výběrem hráčů univerzitních týmů, nazvaného College All-Star Game a vítězem profesionální ligy - NFL National Football League.  Saban, tehdy sloužící v Fort Benning v Georgii, byl určen druhým MVP univerzitniho týmu (tedy druhým nejužitečnějším hráčem), po QB Glennu Dobbsovi. Saban proměnil tři extra kopy a hrál v defenzívní lině (výběr univerzitních hráčů prohrál s Chicago Bears 21-24). Saban studoval cizí jazyky, na kalifornské univerzitě například čínštinu a později sloužil v armádě jako tlumočník.

     Lou Saban byl vybrán v 10-tém kole NFL draftu v roce 1944 podivným týmem Card-Pitt, což byl krátkodobý název nového fotbalového útvaru, do kterého se spojily týmy Chicago Cardinals a Pittsburgh Steelers, což bylo nezbytné, neboť všechny týmy byly vesměs bez hráčů, kteří museli plnit své vlastenecké povinnosti ve válce. Saban ale nakonec nepodepsal smlouvu s týmem Card-Pitt (pozn. týmu se také přezdívalo car-pet, tedy koberec, po kterém ostatní jen projdou, skončil s bilancí 0-10) a místo toho posílil Cleveland Browns z konkurenční profesionální soutěže - nově vytvořené All-America Football Conference (AAFC). Kouč Paul Brown, který byl bezesporu Sabanovým pozdějším velkým vzorem, mu předem řekl, že by mohl být výhradním kickerem extra pointů a mohl by být prvním linebackerem týmu. Ještě tři týdny před tréninkovým kempem Browns v Bowling Green musel Saban překládat pro armádu v Číně. Do kempu se ale dostavil včas a definitivně dal přednost AAFC před NFL.

     Lou Saban hrál ale na několika pozicích. Tato mimořádná hráčská univerzalita mu později jako trenérovi velice pomáhala. V roce 1946 například patřil k předním hráčům ofenzívy Browns. Tým z Buffala - buffalští Bisons si z té doby také nesou na Lou Sabana nepříjemnou vzpomínku. Ve vzájemném ligovém zápase zachytil Saban 44-yardový pas svého quarterbacka Otto Grahama, což byl výkon, kterým  předčil většinu receiverů v týmu. Především byl ale využíván jako velice kvalitní, přemýšlivý, pohotový, inteligentní a pro svou vyhlášenou tvrdost extrémně nebezpečný linebacker. K výhře Browns a titulu šampiónů AAFC přispěl týmu 4 INTercepcemi. Po ukončení sezóny si většina hráčů musela najít nějakou práci, aby vykompenzovala výpadek výplat, a Lou Saban pracoval pro majitele týmu Browns Mickey McBrida v jeho taxi službě Yellow Cab Company.

     Saban byl před sezónou 1946 jmenován kapitánem týmu (Jim Daniell - první kapitán Browns byl z týmu vyhozen kvůli svému problematickému chování mimo hřiště, které vyvrcholilo zatčením a odsouzením). Saban musel zastávat pozici kickera pravidelně, protože první kicker týmu - Lou Groza se zranil. Cleveland Browns soupeře drtili a sezónu dohráli s bilancí 12–1–1, v nástavbové části svou převahu potvrdili a počátkem roku 1947 vyhráli podruhé v řadě AAFC šampionát. V následujícím roce se situace na hřišti opakovala a Browns vyhráli všechna utkání, do kterých nastoupili, získali třetí titul šampiónů v řadě. Saban byl jmenován de dvou týmů hvězd - all-AAFC. Je potřeba připomenout, že Saban byl považován za po dobu minimálně dvou let za nejlepšího linebackera v soutěži a možná dokonce v celé zemi. Trenér Brown o něm řekl: "Každý rok se zlepšuje. I kdyby se v týmu nic pozitivního nezměnilo, jednu jistotu mám pokaždé. Saban zase bude lepší a bude lépe pokrývat přihrávky na receivery."

     Když Browns vyhráli svůj čtvrtý titul v řadě a Saban byl opět zvolen jednoznačně do all-AAFC týmu, Lou se rozhodl, že svou dráhu aktivního hráče uzavře. Měl od trenéra Browna dobrou průpravu, byl inteligentní, hře začínal dobře rozumět a měl fotbal rád. Jediný způsob, jak se mohl fotbalu nadále věnovat, bylo stát se fotbalovým trenérem. Bylo to skoro určitě šťastné rozhodnutí. Když získal práci kouče na Case Western Reserve University, později známé jako Case Tech, jeho kariéra fotbalového trenéra-cestovatele se naplno rozjela. Jeho rozhodnutí bylo šťastné i pro všechny fanoušky Buffalo Bills. Při dvou zastávkách ve své trenérské kariéře bylo jeho destinací také  Buffalo a Lou Saban se natrvalo zlatým písmem zapsal do oslavných kronik buffalského fotbalu.

     Lou Saban toho v univerzitním fotbale odkoučoval hodně a ještě mnohem více. Na své první místo hlavního trenéra dorazil ve svých 28 letech, na to nesmíme zapomenout, a to ho činilo nejmladším hlavním trenérem kolejního týmu v zemi. Jeho trenérské schopnosti ale shrnul do pozitívního hodnocení prezident fotbalového klubu při Case Tech: "Má na svůj věk nevšedně vynikající přehled o fotbale a výborně chápe všechny souvislosti fungování týmu na i mimo hřiště. Přestože je mladý, působí dojmem výrazné osobnosti a má velké charisma. Má vůdčí schopnosti, mladým hráčům dobře rozumí a jde jim dobrým příkladem ve svém přístupu k fotbalovým i nefotbalovým věcem."

     Saban zažil na profesionální úrovni jediného trenéra a to Paul Browna. Brown byl excelentním stratégem a taktikem s velkým citem pro výběr hráčů. Ve 284 zápasech svých týmů Cleveland Browns a později Cincinneti Bengals docílil podivuhodné bilance 170-108-6 a patřil defakto k spoluautorům některých herních variant. Byl velice přemýšlivý a k hráčům se choval tvrdě ale s respektem. Lou Saban začal svého trenéra napodobovat a snažil se přidržovat všeho, co na práci Browna obdivoval. Pochopitelně převzal i trenérské techniky a herní varianty (pozn.například ofenzívní T formaci).

     Ve stručnosti prošel Lou Saban jako hlavní trenér těmito týmy:

Case Tech (1950–1952)
University of Washington, Asst., (1953–1954)
Northwestern University (1955)
Western Illinois University (1957–1959)

     K sezóně 1956 krátký dovětek: Saban nesehnal žádnou trenérskou štaci a protože potřeboval výdělek, začal pracovat jako pojišťovací agent pro chicagskou agenturu Mutual Benefit.

     Saban během této periody tří sezón trénování univerzitních týmů dosáhl výborného výsledku 20-5-1 a zviditelnil se také tím, že při utkání College All-Star týmu proti vítězi NFL v tzv. College All-Star Game dělal asistenta trenérovi Otto Grahamovi. Nebylo divu, že ve chvíli, kdy se zformovala nová konkurence pro NFL, profesionální soutěž American Football League (AFL), Saban ihned obdržel nabídku od týmu Boston Patriots, aby se stal jejich prvním trenérem v inaugurační sezóně roku 1960.

     Tým Patriotů vedl do první AFL sezóny quarterback Butch Songin a Bostoňanům se nedařilo, zaznamenali 5 výher proti 9 prohrám (odehráli také dvě utkání proti Buffalo Bills a v obou byli úspěšnější naši: v Bostonu na Nickerson Fieldu vyhráli Bills 13-0 a na War Memorial Stadium v Buffalu Bills vyhráli vysoko 38-14). Do další sezóny vstoupili Patriots s quarterbackem Babe Parillim, jehož přestup byl ostře sledován a také označen jako největší trejd v krátkých dějinách AFL. Jenže Patriotům se opět nedařilo tak, jak si představovali. Ve třetím kole sezóny sice těsně porazili mátožné Bills 23-21 (pozn. ve druhém utkání dokonce spráskali Bills příšerným způsobem 52-21), ale po pěti odehraných zápasech byli na skóre 2-3 a to se nelibílo majiteli klubu Billy Sullivanovi, který Lou Saban vyhodil a novým hlavním trenérem byl určen dosavadní asistent Mike Holovak. Sullivan pak prohlásil, že rozhodnutí bylo učiněno hlasováním většiny členů představenstva klubu. 
Sullivan měl jednoduše pocit, že s talentovým potenciálem týmu Patriots není nakládáno tak, jak by mělo.

     O mnoho let později, v roce 1994 dopisovatel sportovní rubriky Globe Micheal Madden vznesl k Sabanovi dotaz, který se týkal jeho působení u týmu Patriots a Saban částečně situaci vyjasnil takto:
"Celá věc se měla tak, že my jsme začali pracovat pozdě. Byli jsme posledním vzniklým týmem soutěže. Všichni dobří hráči už byli rozebráni. Nezbývalo nám, než si vybírat z těch, co zbyli. V týmu jsme zkoušeli kde koho ze všech koutů Bostonu. Měli jsme tam zedníky, tesaře, topiče...kdo vás jen napadne, toho my jsme tam měli. Ale snažili jsme se, skutečně tvrdě jsme pracovali, nechtěli jsme si udělat ostudu, chtěli jsme ukázat, že můžeme hrát na profi úrovni. A chtěli jsme to dokázat hlavně NFL, že umíme hrát tak, abychom nikomu nebyli pro smích.  Ve druhé sezóně to začalo být zajímavější, vyztužili jsme defenzívní lajnu, přivedli jsme mladé hráče a začali jsme mít opravdový fotbalový tým. A přesně v tu dobu mě pan Sullivan vyhodil. Nemám mu to za zlé, byl majitelem a mohl si dělat, co se mu zachtělo."

     V lednu 1962 byl Lou Saban jmenován hlavním koučem Buffalo Bills, když podepsal jednoroční kontrakt zajištující mu příjem 20.000 USD.Tak především - trenér Lou Saban působil v týmu Buffalo Bills dvakrát. Poprvé to bylo velice úspěšně. Podruhé to bylo poměrně úspěšně. V našem komentáři o jeho práci v Buffalo Bills se nám vesměs budou obě epochy práce Sabana překrývat, doplňovat a prolínat. Mnohé okolnosti se budou týkat kokrétně prvního či naopak druhého působení u týmu, ale většina skutečností bude z ranku věcí, které jsou zevšeobecněny při posuzování úspěchů, výsledků a tréninkových metod Lou Sabana. Ve větší míře budu čerpat nikoliv z údajů wikipedie a dobových článků, ale dám tu přednost záznamům z knih: J.J.Millera, S.Maiorany a S.Pitoniaka.

     V první, inaugurační AFL, sezóně roku 1960 se týmu Buffalo Bills nedařilo v souladu s představami majitele klubu Ralpha Wilsona. Výsledek 5-8-1 byl rozčarováním nejen pro něj osobně, ale také pro hráče, kteří přišli o play-off. Upřímně vzato, divákům to až tolik nevadilo, ti byli doslova v extázi nadšeni z toho, že ve městě se opět hraje profesionální fotbalová liga. Tým byl v roce 1960 silně defenzivně naladěn (povolil soupeřům třetí nejméně bodů) a ofenzíva doslova hořela. Tým byl odrazem působení trenéra Buster Ramseyho, který měl zkušenosti s trénováním Chicago Cardinals a hlavně Detroit Lions, ale pouze z pozice defenzívního koordinátora. Sám hrál guarda a uvědomoval si, že posílení ofenzívy bude pro příští sezónu klíčové. Tým ale znovu selhal, skončil s bilancí 6-8 a příčinou nezdaru byla skutečnost, že se Ramseymu nepodařilo najít kvalitního QB. Ralph Wilson se rozhodl trenéra Bustera Ramsyho odvolat a novým trenérem udělal před sezónou Lou Sabana. 

     Bills dosáhli v první sezóně pod trenérem Sabanem výsledku 7–6–1, čímž poprvé dosáhli plusové bilance Bills v AFL a ve východní divizi obsadili třetí místo za Houston Oilers a Boston Patriots. Lou Saban začal provádět velice agresívní přestupovou politiku, do té doby nevídanou v AFL. Hodně se spoléhal na dobrý postřeh a schopnosti dvou skautů Bills, kteří pracovali jako hledači talentů: Harvey Johnsona a Dicka Gallaghera. Ti měli oči všude a dokázali vypátrat kvalitní hráče po celé zemi. Navíc měli i dobrý přehled o dění za hranicemi v Kanadě, což brzy přinášelo chutné ovoce. Podařilo se jim získat tight enda Ernie Warlicka z Calgary Stampeders a to je úplně typický příklad Sabanova uvažování: "Potřebovali jsme pro podporu běhové hry kvalitního tight enda blokaře s vynikajícíma rukama a chtěli jsme ho vidět v akci, takže se na něj jel podívat Gallagher. Když se vrátil, potvrdil, že hráč odevzdává na hřišti 110%". Později své snažení na tomto poli korunovali získáním running backa Cookie Gilchrista, který devět let hrál kanadskou fotbalovou ligu (Canadian Football League). Gilchrist získal cenu MVP (nejužitečnějšího hráče) a jako první v historii AFL naběhal v jedné sezóně přes 1.000 yardů (1.096 yd). Stal se tak součástí billské tradice, která leží na základech daných silnou běhovou hrou. V tandemu s ním nastupoval RB Wray Carlton, který měl průměr na jeden pokus nejvyšší v celé lize (5,6 yardu). Přičemž Wray Carlton měl velké obavy, že se ho Saban bude chtít zbavit (z Bostonu ho totiž dříve vyměnil do Buffala) Saban na tomto hráči ukázal, že ačkoliv se mu přezdívá "Trader Lou", nesnaží se měnit hráče za každou cenu a nový tým je prostě nový tým.

     Absolutně nejlepší obchod se Lou Sabanovi podařil, když si zamanul získat nového quarterbacka. Jack Kemp byl vydraftován týmem Detroit Lions v 17-tém kole z Occidental College. Prošel několika týmy a skončil v San Diegu. Byl právě třetím rokem v týmu Chargers, když začal mít problémy s prostředním kloubem na prstu ruky, Chargers ho na jeden den přemístili do waivers (záloha vyřazených hráčů), aby udělali místo na soupisce pro zápas. Přesně v tu chvíli si ho vyžádal Lou Saban do týmu Bills. Cenou za hráče, který vedl jako quarterback ke dvěma titulům šampiónů AFL, bylo 100 dolarů.  Sportovní dopisovatel Randy Schultz tuto událost později popsal jako nejvýhodnější obchod v historii profesionálního fotbalu.

     Bills v ofenzívě hodně běhali - bezmála v 60% her a byli velice úspěšní. Do defenzívy přišly další posily - Tom Sestak, Mike Stratton, Ray Abruzzese a někteří hráči, kteří už neměli mít takovou perspektivu, například Booker Edgersona pod Lou Sabanem získali místo startera. Byl to právě Booker Edgerson, který později na adresu trenéra Lou Sabana poznamenal:
"Už bych fotbal nehrál za žádné peníze na světě, ale pro kouče Lou Sabana bych byl ochoten hrát zadarmo."
Bills dosáhli bilance 7–6–1 také v sezóně 1963, ale tentokrát už jim to stačilo, aby se s bostonskými Patriots dělili o výhru ve východní divizi. To jim dalo možnost zahrát si poprvé od vzniku AFL v posezónní části sezóny a ve vzájemném zápase s Patriots se rozhodovalo, kdo bude hrát o titul ligového šampióna. 28.prosince na domácím stadiónu War Memorial Stadium ale Bills před návštěvou 33.044 diváků utkání nezvládli vyhrát a bostonským soků podlehli 26–8.

Začala nová sezóna 1964 a díky Gilchristovo běhům a výborným výkonům quarterbacka Kempa, skončili Bills se zápasovým skóre 12-2. V sezóně prohráli pouze dvě utkání a to s rivaly z Bostonu a také s Oaklandem. Jenže všechny přetlačila billská defenzíva, která  utvořila rekord v nejméně povolených yardech běhovou hrou v historii AFL - pouhých 918 yardů, což dávalo průměr 65,5 yardu na zápas. Také byli nejúspěšnější z hlediska povolených bodů soupeři - jen 242 bodů, a v celkových povolených yardech soupeřovým ofenzívám - 3,878 yardů, v neubráněných pokusech o 1.down - 206 a také v počtu povolených touchdownů běhovou hrou soupeře - pouhopouhé 4 TD.
Buffalská ofenzíva vedla AFL v počtu yardů (5.206), naházených yardů (2.040) a získaných bodů (400).

     Před titulovým zápasem došlo k uvnitř týmu k velkému drama. RB Gilchrist byl delší dobu ve sporu se Sabanem a několikrát se na koučovi domáhal výměny do jiného týmu. Bills ho v listopadu umístili na listinu waivers (vyřazených) hráčů, ale rozhodnutí zrušili ve chvíli, kdy se Gilchrist za své jednání omluvil. V titulovém zápase Buffalo Bills na domácím stadiónu před 40.242 diváky porazili San Diego Chargers po tuhém boji 20-7. Gilchrist naběhal 122 yardů, ale TD během zaznamenal jen Carlton. Za sezónu byl Lou Saban jmenován ligovým trenérem roku.

     Sezóna 1965 byla skvělá navzdory tomu, že Cookie Gilchrist byl vyměněn do Denver Broncosos. Bilance se zastavila na číslech 10-3-1 a vítězství v divizi bylo pochopitelně našeho týmu. Hned 7 hráčů Bills se dostalo v sezóně 1965 do AFL All-Star týmu: safety George Saimes, cornerback Butch Byrd, linebacker Mike Stratton, defensive tackle Tom Sestak, guard Billy Shaw, kicker Pete Gogolak  a pochopitelně quarterback Jack Kemp. Titulový zápas proti San Diegu Chargers byl očekáván s velkým napětím, jednak se jednalo o odvetu za předcházející rok a také proto, že v regulérní sezóně Chargers jednou nad Bills vyhráli a podruhé skončilo utkání smírně. 

     Očekával se opět zuřivý boj. Lou Saban tímto zápasem doslova umlčel všechny kritiky, kteří mu vyčítali, že hráče neumí správně motivovat, že špatně zachází s jejich herním  potenciálem a že v zápase činí často špatná či váhavá rozhodnutí. Při zranění ofenzívních linemanů Billy Shawa a Dave Behrmana, který představte si, usnul ve špatné pozici a měl v den zápasu křeče, nastaly šílené přesuny, když Saban nahradil v centru Behrmana  Al Bemillerem, Joe O'Donnel postavil na Bemillerovo místo pravého guarda a George Flint dostal příležitost zaujmout pozici Shawa, dále postavil Saban pro rychlou možnost rozehrávky vzduchem hned dva tight endy zkušeného Ernie Warlicka a nováčka Paula Costu, tak aby Kemp rychle nacházel vysoké volné cíle za O-linií, která mu neměla při absenci dvou klíčových hráčů poskytovat moc času. Tato strategie vedla k jednoznačnému vítězství Bills na soupeřově půdě, hřišti Balboa Stadium, před 30.361 diváky, a to v poměru 23-0. Před zápasem byli Chargers favorizováni v rozdílem 7 bodů a většina odborníků předpovídala, že vyhrají ještě mnohem větším rozdílem. Trenér Chargers Sid Gillman řekl, že jeho tým vyhraje a důvodem bude Jack Kemp, který je podle něj vyspělý asi jako desetiletá holčička. Nikdo neočekával, že by Bills mohli zastavit výbušnou a drtivou sílu ofenzívy Chargers. Ale tým pod vedením Lou Sabana podal neskutečný výkon. Lou Saban znovu získal ocenění kouč roku AFL. Podruhé v řadě se on i Buffalo Bills stali vítězi.

     Jack Kemp o Lou Sabanovi řekl:
"Byl přinejmenším hrdinou Buffala, pokud ne ikonou. Cenili si ho všichni. Buffalo bylo městem blue-collar (pozn. blue-collar, modré límce jsou typické pro montérky a označení blue-collar tedy znamená dělnický, nebo také těžce manuálně pracující) a on byl blue-collar koučem. Dokázal motivovat a nebyl samolibý. Byl náročný a s tím jste se museli umět vyrovnat. Ale já měl rád kouče, který mi řekl: ´Vím, že to dokážeš, ty víš, že to dokážeš. Neberu selhání a neakceptuji prohru.´"

     Saban ovšem po sezóně v lednu 1966 zcela nečekaně (tehdy ještě zcela nečekaně) rezignoval na svou funkci hlavního kouče Bills a vzal místo hlavního trenéra na University of Maryland. Sám k tomu řekl: "v profesionálním fotbale už toho jen jen málo čeho bych chtěl dosáhnout". Sabanova bilance se s Buffalem zastavila na 36–17–3. V Marylandu Saban vydržel jen jednu sezónu, ve které dovedl univerzitní tým k výsledku 4–6 a rychle se přešaltroval opět na novou výzvu v profesionálním fotbalu: přijal místo hlavního kouče Denver Broncos. Psal se prosinec 1966 a naivní vedení Broncos s ním podepsalo smlouvu na deset let.

     Když do Broncos přicházel, tým za 7 let své existence nezakončil ani jednu sezónu s plusovou bilancí. Saban okamžitě přijal řadu opatření. Z Miami přivedl Cookie Gilchrista (Broncos ho poslali do Miami v minulé sezóně). Pořídil si nového quarterbacka Steve Tensiho z Chargers a velice agresívně za něj obětoval dva výběry v prvních kolech draftu v letech 1968 a 1969. První sezóna začala nadějně, ale skončila  pohromou 3-11. 

     Ani v následujících letech se Sabanovi nepodařilo nastartovat proces zlepšení, takže když po půlce sezóny 1971 Broncos opět trčeli na dně ligy s bilancí 2-6-1,  rozhodl se odejít. Neodcházelo se mu lehce a sám k tomu řekl: "Za tým nesu odpovědnost, součástí toho je i uvědomění si, že můj odchod týmu prospěje. Tým se zlepšil, ale jediným cílem bylo získat titul pro Denver a v tom jsem selhal." Bilance s Denverem byla špatná: 20-42-3. 

     Navzdory neúspěchu Sabanovo renomé neutrpělo žádné šrámy, naopak se stal velice známý a uznávaný pro svou vášeň a intenzívní zápal, se kterými prožíval každé utkání. Jeho výroky, výkřiky a povzbuzování se staly velice populárními. Nejznámější hláškou je bezesporu ta, kterou adresuje svému pomocnému trenéru Whitey Dovellovi a v níž si zoufá nad výkonem hráčů v lajně: "They're killin' me out there, Whitey, they're killin' me!" ("Oni mě tam zabíjí, Whitney, zabíjí!"), což bylo zachyceno na filmovém pásu NFL.

     Saban byl podruhé jmenován hlavním koučem Bills v roce 1971. Když se vrátil do Buffala, Bills právě končili sezónu zápisem 1–13 a to byla nejhorší sezóna, jakou bills zatím během svého působení v lize zažili. Měli hrozné výsledky, ale velkým pozitivem byl poměrně perspektivní tým a hlavně přítomnost potenciální hvězdy running backa O.J. Simpsona, který navzdory marastu Bills naběhal 742 yards a skóroval pět touchdownů. V první-rookie sezóně hrál Simpson pod trenérem Johnem Rauchem. Rauch si plně neuvědomoval, jaký má  Simpson potenciál a držitele Heisman Trophy používal spíše jako returnera do speciálního týmu a mnohem méně v běhové hře. Během té doby utrpěl Simpson několik zranění kolena. 

     Jakmile se ale na scéně znovu objevil Saban, rychle ze Simpsona udělal centrální kámen své ofenzívy. Sezóna 1972 byla první z pěti, ve kterých Simpson zaběhl více než 1.000 yardů. Během toho roku a následujících let se Simpson stal vždy Pro Bowl hráčem, čtyřikrát za sebou králem mezi rushery a v letech 1972, 1973 a 1975 byl zvolen hráčem roku v NFL. Saban byl tím člověkem, který zachránil Simpsonovu kariéru a to tím, že celou ofenzívu soustředil na a kolem něj. Simpson předváděl vynikající individuální výkony také v roce 1973, vytvořil rekord v yardech zaběhnutých v jednom zápase. 250 yards si totiž připsal v úvodním zápase proti New England Patriots. Bylo fantastické ho během sezóny pozorovat, protože během jediného roku zaběhl přes 2.000 yards. Před příchodem trenéra Sabana nikdy takového výkonu ani vzdáleně nedosáhl. Nejlepší byl 742 yardů za sezónu. Sám Simpson dává Sabanovi kredit za zásluhy o vyžití jeho schopností a herního potenciálu:
"Zachránil mou kariéru. Slíbil mi, že mi dá míč a taky, že mi dá ofenzívní lajnu. Rozhodně dodržel své slovo." 
Bills sezónu 1973 zakončili výsledkem 9–5, obsadili druhé místo v AFC East a unikla jim účast v play-offs. Také v následujícím roce, tedy sezóně 1974, Buffalo dohrálo se zápisem 9-5, ale to jim stačilo na účast v zápase Wild card. Jenže v utkání proti Pittsburgh Steelers na jeho stadiónu Three Rivers Stadium před návštěvou 48.321 diváků na svého soupeře nestačili. Prohráli 32-14.  Po zápase trenér Saban řekl, že dominance Steelers v ofenzívě byla rozhodujícím faktorem ve hře: "Nemám tušení, jak se jim dařilo to, o co se snažili, ale pravdou je, že nás roztrhali na kusy."

     V sezóně 1975 se Bills nepodařilo navázat na předchozí sezónu postupem do play-offs a to přes skutečnost, že měli poměrně úspěšnou sezónu s bilancí 8–6. Nejlepším týmem v divizi AFC East se stali Baltimore Colts. Bills skončili až na třetím místě, když lepší výsledek měli také Miami Dolphins.

     Když začala sezóna 1976 a po pěti zápasech stáli Bills na stavu 2-3, Saban se rozhodl u Bills skončit. Po zápasu na stadiónu Three Rivers Stadium, v němž Bills podlehli Steelers 32-14 rezignoval na sezónu a zabalil to. Saban byl od začátku sezóny v rozepři s majitelem klubu Ralphem Wilsonem ohledně toho, jak si vedl  Wilson během jednání o znovu podepsání či lépe řečeno nepodepsání smlouvy se Simpsonem, který požadoval navýšení platu na 2,5 mil. USD a nový tříletý kontrakt. Na druhou stranu byl odchod Sabana náhlý, svévolný a svéhlavý, takže Wilson skutečně rozzuřil. Sabana ve funkci nahradil jeho asistent Jim Ringo, který byl v klubu na této pozici už od roku 1972. Wilson choval vůči Sabanovi hodně dlouho velkou zášť: "Dvakrát se na mě vykašlal!", říkal a vydal rozhodnutí, že Sabanovo jméno nebude uvedeno na Wall of Fame (Zeď slávy) buffalského fotbalu. Je potřeba ale Sabanovi přiznat, že ačkoliv jeho druhý pobyt v Buffalu nebyl delší než ten první a nepřinesl žádné mistrovské oslavy, podařilo se mu stabilizovat výkonnost týmu a vytvořit z něj opět vysoce respektovaného soupeře napříč celou ligou.

     Ač to zní dostatečně paradoxně, svým přechodem do univerzitního fotbalu v na konci roku 1976 udělal Saban pro Buffalo Bills tu možná největší věc. Našel na pozici quarterbacka nadějného hráče a stál u jeho broušení do podoby blýskavého diamantu - později se tento Sabanův svěřenec měl stát quarterbackem týmu Buffalo Bills, který povede tým v 90-tých letech ke čtyřem v řadě za sebou účastem v Super Bowlu  - Jima Kellyho. Saban získal Kellyho narychlo a za dramatických okolností do svého kolejního týmu v Miami. A mladý quarterback, kterého trenér s mnohaletou zkušeností z profi soutěže okouzlil, se stal prakticky přes noc obrovskou senzací. Byl kandidátem na Heismanovu trofej a stal se číslem jedna pro Buffalo Bills při NFL draftu. Později přiznal, že ho to zarmoutilo.

     Mezitím se kouč Saban dále nesmazatelně zapisoval do historie fotbalu v Americe. Saban měl určitý unikátní způsob fotbalového myšlení, jehož podstatnou částí byla  neochota smířit se s prohrou, určitá nepoddajnost a neochota přijmout prostý fakt, že soupeř je lepší a že na něj tým nemá. Když byl jednou dotázán, zda někdy vstupoval do utkání s tím, že nemá šanci, odpověděl: "Ne. Mohl jsem to mít třeba v podvědomí, ale i tak jsem cítil, že když nic jiného můžeme se pokusit o zázrak. Každou situaci, do které jsem vstupoval, jsem vždy řešil z gruntu. Vždy jsem se snažil, abychom byli v jedné či dvou hrách úspěšní a vybudovali si sebevědomí, a na tom už se dá stavět. Nikdy jsem si nepřipouštěl, že pokud se nám něco nepovedlo nějakým způsobem zahrát, není to zrealizovatelné způsobem jiným. Často jsem byli schopni takto být úspěšní a v některých případech jsme i vyhráli zápas."

     Saban nikdy o poločasvé přestávce nechtěl hráče zahltit: "Jediné, co jsem mohl chtít od hráčů, byly tak dvě tři věci k řešení. Nikdy víc. Vždy tu byl repertóár kolem obrany a repertoár kolem útoku. Mohli jste přijít se změnou formací v ofenzívě a mohli jste přijít s jiným typem pokrývání soupeře. Také s jiným typem využití linií. A to je všechno, co může chtít. Nemůžete přijít před hráče a během pár minut poločasu začít vše slovy: ´Pánové musíme to všechno změnit.´ To nebyl můj případ. Nemůžete přeskočit šest měsíců zpátky do prvního dne tréninku."
Během diskuze o tom, kolik her by měl obsahovat ofenzívní play-book, Saban řekl: "Řekl bych tucet variant pro pasovou hru a tucet pro běhovou hru. Pak tu jsou trikové hry, screeny a kombinace. Pokud budete pozorně sledovat zápas, dokážete pravděpodobně spočítat věechny typy právě používaných her. Čtyři hry pro fullbacka a nějakých pět pro running backa. Podobné je to při pasové hře. Ale pozor, není to vzor či šablona, které udělají hru, je to jejich provedení. To nejdůležitější je, aby všichni hráči udělali to, co mají a aby byli ve správný čas na správném místě. O tom to celé je. Každá obrana má slabou chvilku a v ní vznikne slabé místo. Vy se musíte snažit toho využít tak rychle, jak jen to lze, protože už nemusíte nikdy příště dostat další šanci."

     Když se Sabana dotázali, který ze všech jeho quarterbacků byl nejlepší, odpověděl Saban: "Šel bych do toho s Darylem Lamonicou. Pokud jste chtěli někoho překvapit, Lamonica mohl překvapit i vás a všechny lidi okolo. Myslím, že když ho vymněnili pryč, byla to strašná chyba. Nenapodobitelným způsobem přihrával míče, hlavně dlouhé pasy. Nikdy se nemýlil v  hodech podle nacvičeného signálu (pattern). Hody na vzdálenost 7 či 8 yardů měl naprosto bezchybné. Abyste mi dobře rozuměli, stejně tak bych šel do každého zápasu kdykoliv i s Jackem Kempem. Pokud byste chtěli od quarterbacka krátkou rozehrávku a rychlou přihrávku přes centra na blízkého receivera, vzal bych si na to Jacka. Kdybyste měli jiné úmysly, vzal bych si na to Lamonicu. Kdybyste třeba chtěli hod do hloubky pole, do rohu, daleko a k lajně, šel bych do toho s ním. Bylo na něm cosi neodhadnutelného, nevypočítatelného a to jsem na quarterbackovi vždy oceňoval. Můžete vybrat z play-booku tu nejhorší hru, ale on může umí přijít s něčím lepším, s nějakým vylepšením. Vždy jsem svým quarterbackům tvrdil: ´Nebojte se své rozhodnutí na hřišti změnit podle toho, jak budete situaci cítit."

     Na dotaz, který byl nejtvrdší a nejodolnější hráč v jeho trenérské praxi, kouč Saban odpověděl: "První hráč, který mě přichází ihned na mysl, je Billy Shaw. Ten vybočuje z řady. A také samozřejmě můj oblíbený ofenzívní tackle Tommy Sestak. Byl jsem svědkem toho, jak tito dva chlapci sami ze sebe dokázali vytvořit vynikající fotbalisty. Jinak tu ale byly pochopitelně stovky dalších hráčů, o kterých musím říci, že pro mne bylo poctou, že jsem mohl s nimi stát bok po boku, rameno na rameni.

Saban se také vyjádřil ke svému vztahu s majitelem Bills Ralphem Wilsonem.
"To je pro mne jako noc a den," říká Saban o svých dvou působeních jako trenér u týmu Bills. "Když jsme začínali poprvé, přestavovali jsme celý klub a měli velký úspěch. Věci se změnili s tím, jak se o vše začali starat úředníci. A samozřejmě, já to cítil takhle: ´Hele, neděláš svou práci´- prosím, vyhoďte mne. Jsem ze staré školy a člověk který někoho na práci najímá by ho měl z té práce také propouštět."
Saban dále pokračuje: "Když jsem odešel, byl hodně naštvaný (Wilson), ale já mu na to řekl: ´Myslím, že takhle by to podle mne mělo být a tak to také je´. Já zkrátka nemohu někomu jinému dovolit, aby řídil můj vlastní osud. Když jsem se pak vrátil (Sabanovo druhé období u Bills) mělo to celé stejný průběh, opět jsme výborně začali a během krátké doby jsme se dostali do play-offs. Najednou tu ale byla jedna strašně velká změna a to byly přestupy. V profesionálním fotbalu je pravomoc kouče strašně omezována a on má stále méně a méně odpovědnosti. Přesně k tomu docházelo a tehdy v roce 1976 jsem byl svědkem toho nastupujícího procesu změn, během kterých se kouč stal jen někým, kdo sedí vedle lajny a smí rozhodovat pouze o tom, kterou hru zvolit pro tým na hřišti.
     A Saban dodává na závěr: "Ve skutečnosti už si nejen nevybírají talent /hráče/ se kterým chtějí pracovat, ale oni si už dnes ani nevybírají své spolupracovníky. A přesně tímhle problémem to tehdy začalo. Já mu řekl (Wilsonovi): ´Dokud tu já budu hlavním koučem, chci mít možnost dělat věci, o kterých jste mi slíbil, že je budu moci dělat.´ Ale to nefungovalo. Stokrát jsem o tom přemýšlel, snažil se na to zapomenout. Teď už je to minulost."

     Když je Saban dotazován na to, zda se ho citově dotýká, že nebyl nikdy uveden na Wall of Fame /Zdi slávy/ Buffalo Bills, ačkoliv přinesl Bills dva ligové tituly šampiónů a v polovině 70-tých let vyhrabal tým z krize a revitalizoval ho, odpovídá: "Pochopitelně. Vím, že k tomu nikdy nedojde a to, že se tak nikdy nestane, mi řekli přímo lidé, kteří dobře vědí o co jde a jak se věci mají. Já to tak beru a nikdy jsem si na to nestěžoval a nikdy ani v budoucnu nebudu."

     Jack Kemp bude navždy nerozlučně spjat se Sabanem za to, že stál u startu jeho úspěšné kariéry. Kemp se později stal dobrým členem U.S. House of Representatives (amerického  parlamentu) a ještě později pracoval jako vice-prezident Boba Dolea od roku 1996. Saban rozhodující vliv na osud Kempovy sportovní a politické kariéry je evidentní. Kemp vše objasňuje:
"Před sezónou ´65, mi Lou řekl důležitou věc, a to že si myslí, že lepším quarterbackem se stanu tak, pokud nebudu lpět na konktraktu, který by obsahoval pojistku proti vyhození z týmu. V San Diegu jsem takovou smlouvu měl a hodně jsem váhal se pojistky vzdát. Ale nakonec jsem to dobrovolně udělal a to z jednoho jednoduchého důvodu: důvěřoval jsem úsudku Lou Sabana a respektoval jsem jeho radu. Jsem šťastný, že jsem to udělal a že vše šlo svou cestou tak, jak mělo. Přinutilo mě to pracovat na sobě usilovněji, tím jsem si jistý. Vím, že jsem se stal lepším hráčem i člověkem díky tomu, že jsem trénoval pod Lou Sabanem, stejně jako každý člověk, který kdy s ním pracoval."

     Po odchodu z Buffalo Bills, Lou Saban samozřejmě neukončil svou bohatou kariéru fotbalového kouče. Jeho další trenérské štace byly:

University of Miami (1977–1978)
Army (1979)
University of Central Florida (1983–1984)
Martin County High School (1986–1987)
South Fork High School (1988)
Georgetown High School (1989)
Middle Georgia Heat Wave (1990)
Peru State College (1991)
Tampa Bay Storm (1992)
Milwaukee Mustangs (1994)
SUNY Canton (1995–2000)
Chowan University (2001–2002)

     Lou Saban dosáhl nepředstavitelně úspěšné bilance trenéra:
V AFL a NFL /kumulovaně/ to bylo 94-99-4.
V univerzt fotbale 94-99-4.

     Z mého osobního hlediska se tak přiřadil k největším trenérům ve fotbalové historii. Nejlepším a nejúspěšnějším. Ptáte se proč si to myslím, když oba zápisy jsou mínusové? Na to je jednoduchá a logická odpověď. On opravoval týmy jako jiný člověk opravuje auta. Když auto jede a dobře funguje, mechanik odchází, když špatný tým začínal vyhrávat, odcházel Lou Saban.

     Se svou druhou ženou Joyce vychoval 7 dětí (z nichž ani jedno nebylo jejichspolečné). Svůj poslední odchod si odbyl doma v North Myrtle Beach, v Jižní Carolině, 29.března 2009.

     Pokračovateli Sabanovy trenérské školy a jeho fotbalové filosofie jsou mnozí další úspěšní trenéři, kteří se hlásí k odkazu kouče Lou Sabana: Marty Schottenheimer, Mike McCarthy, Ken Whisenhunt, Mike Mularkey, Tony Dungy, Rod Marinelli, Lovie Smith, Mike Tomlin a další....