Hlas Buffalo Bills
30.července 1960 se poprvé ozvalo z éteru živé komentování inauguračního zápasu Buffalo Bills. Soupeřem týmu byli bostonští Patrioti a procítěný hlas, který popisoval dění na hřišti patřil Van Millerovi. Během 43 let odkomentoval téměř 700 utkání. Byl u mikrofonu, když Bills dvakrát po sobě vyhráli titul AFL v letech 1964-65. Byl u mikrofonu, když Frank Reich vedl tým Bills k největšímu comebacku v dějinách NFL. Byl u mikrofonu, když Bills čtyřikrát po sobě hráli Super Bowl. Ať se stalo, co se stalo, Van Miller byl u toho a všem nám zprostředkovával události a své dojmy. Tím čím je Rick Jeanneret pro Buffalo Sabres, tím je Van Miller pro Buffalo Bills - oni dva tvoří opravdový HLAS BUFFALA. Buffalo je malé město, ale jeho hlas dokáže umlčet mnohé jiné a umí burácet jako hrom.
Van Miller byl to, čemu se říká sportovně nadaný chlapec. Hrál fotbal a měl talent, ale v době kdy studoval na střední škole, dostal se do vážné nehody a ze zranění se v nemocnici léčil dlouhé tři měsíce. Jeho sportovní kariéra dostala zásadní trhliny. Svoji vášeň pro sport se rozhodl uplatnit jinak - jako hlasatel a komentátor. Začínal uvádět středoškolská utkání a pak komentoval rok zápasy na univerzitě v Syracusách a tři roky na SUNY Fredonia. Získával zkušenosti a za každý odokomentovaný zápas obnos 7 dolarů v hotovosti.
O svých skutečných začátcích ale říká toto: "S komentováním fotbalových zápasů jsem začínal v deseti letech. Komentoval jsem svůj oblíbený tým Notre Dame, seděl jsem na bobku a za mikrofon mi většinou posloužila hadice od vysavače, nálevka nebo nádoba od mixeru. Mamka mě občas během zápasů vyrušila: ´Vane, pojď se naobědvat.´ Já jí odpověděl: ´Mami, teď ne Notre Dame mají drive, jsou na míči.´ A mamka zase: ´Tak ať si vezmou time-out.´ Já na to: ´Už žádný nemají.´ No jo, ale mamka věděla, jak na mne: ´Připravila jsem tvoji oblíbenou šunku z konzervy.´ Takže mi nezbývalo nic jiného, než rychle odkomentovat, že Angelo Bertelli hodil přihrávku na touchdown, pak rychle jeden extra bod z kopu skoro bez přípravy a shrnout vítězství Notre Dame. Všechny zápasy se odehrávaly jen v mé hlavě a protože jsem byl dobrý katolík, Notre Dame měli zápasovou bilanci 104 výhry a žádná prohra."
Dlouhých 37 let byl Van Miller hlasatelem Buffalo Bills. A kromě periody mezi lety 1972 až 1978 (vysílací práva měla konkurenční WKBW-AM), Van Miller komentoval z místa dění živě každé utkání Bills od začátků týmu v roce 1960 až do odchodu do penze po skončení sezóny 2003. Během této dlouhé doby Miller komentoval téměř každý klíčový okamžik všech důležitých zápasů, počínaje titulovými zápasy Bills v AFL v mistrovských sezónách 1964 a 1965, pokračujíc strhujícími zápasy, ve kterých se pod taktovkou geniálního Chucka Knoxe tvořil silný, respekt budící tým a konče všemi nezapomenutelnými zápasy v Super Bowlu poloviny devadesátých let. Jeho dynamický nezaměnitelný projev, plný typických hlášek, které zdomácněly mezi fanoušky, jako třeba "Do you believe it?" a "It´s fan-demonium!" z Millera vytvořil během let místní kulturní ikonu.
Ale vraťme se do léta roku 1960. Bills byli nový tým v nové lize a mezi všemi těmi změnami a zařizováním všeho potřebného, jak dostat nový tým vůbec na trávník, úplně zapadlo, že se zatím nikdo nezamyslel nad tím, že klub nemá svého specializovaného komentátora v rádiu a také v televizi, od které si nová liga slibovala výrazný přísun fanoušků. Tenhle kšeft nemohl dělat jen tak někdo a už vůbec ne kdokoliv. I přes to všechno, bylo velice nepravděpodobné, že se všechno semele tak, jak se to nakonec semlelo.
Van Miller nebyl v Buffalu nováčkem, působil tu už deset let. Přišel z Dunkirku, jako perspektivní, mladý (třiadvacetiletý) hlasatel z tamního rádia WFCB, ve kterém komentoval středoškolský fotbal.
"Já jsem komentoval po svém příchodu do Buffala v roce 1950 nejprve kolejní fotbal a basketbal pro University of Buffalo," vzpomíná Miller,"takže jsem měl spoustu zkušeností s živým komentováním (play-by-play). Můj nadřízený, Bill Mazur, tehdejší ředitel sportovního vysílání na Channel 2, chtěl, aby naše stanice Bills vysílala a vysloveně na mne naléhal, abych se toho ujal. V rádiu mě při komentování kolejního fotbalu uslyšel tehdejší generální manažer Bills Dick Gallagher a prohlásil: ´Ten kluk je dobrej!´ Takže jsem dostal novou práci. Nebyl jsem si úplně jistý, že z toho mám radost."
"Začátky byly hodně těžké, hlavně dlouhé venkovní tripy, kdy jsem si musel zařizovat všechno sám. Měli jsme třeba hrát tři zápasy venku za sebou na západě - proti Oakland Raiders, L.A. Chargers a Denver Broncos a já tam měl odkomentovat všechno sám. Musel jsem připravit a odvysílat předzápasové show, komentovat celý tříhodinový zápas živě, poločasový program a pozápasové komentáře a rozhovory. Létal jsem společně s hráči klubovými letadly DC-6Bs a DC-7, takže let na západní pobřeží trval dobře sedm hodin a měli jsme dost času si popovídat. No, řeknu vám rovnou, že Cookie Gilchrist byl na hřišti nepřekonatelný, ale jinak to byl ten nejhorší karetní hráč v dějinách profesionálního fotbalu. Kolikrát já mu říkal: ´Cookie, když nemáš dost dobrý karty na ruce, dolízni si,´ ale on to nikdy neudělal a hrál rovnou s tím, co měl v ruce. Jednou nad Chicagem jsem ho musel několikrát založit, ale všechna čest, vypůjčené peníze vrátil."
Během dlouhých let v médiích Miller pracoval i pro jiné buffalské týmy a na nedostatek pracovního vytížení si nemohl stěžovat. Pracoval mnoho let jako ředitel sportovního vysílání Channel4 (WIVB-TV), komentoval baseballové zápasy buffalských Bisonů, fotbalové zápasy univerzitního buffalského týmu, basketbalová utkání Braves i soccerová střetnutí do nichž nastupovali buffalští Stallions. Jeho osobité komentování bylo mezi fanoušky stejně populární jako zápasy samotné. Přes všechnu naléhavost a nezměrnou vášeň pro hru, která z každého slova Van Millera zaznívá, existuje jedna velice pozitívní věc, pro kterou si tohoto komentátora nesmírně vážím: Vždy byl nestranný a objektivní. Během komentování nikdy nepoužíval výraz MY, když popisoval akce Bills. A sám k tomu dodává: "Přihrávky Dana Marina /Dolphins/ na touchdown jsem oceňoval se stejným uznáním jako ty od Jima Kellyho, protože on si to zasloužil. Předváděl skvělou hru. Tahle celá hra je postavena na skvělých hráčích. Fotbal je nejlepší hra na světě a NFL je ta nejúžasnější soutěž v celé sportovní historii. Úžasná podívaná pro diváky."
Stejně jako začínal, tak i končil - tedy při komentování zápasu Bills proti Patriots - 27.prosince 2003. Svůj štafetový mikrofon předal svému, již po deset let, kolegovi Johnu Murphymu, nynějšímu komentátoru Bills.
Za svou celoživotní oddanost práci si Van Miller 7.srpna 2004 převzal cenu 2004 Rozelle Award Winner (Pete Rozelle Radio and Television Award), udělovanou Pro Football Hall of Fame. Žije v západním New Yorku se svou manželkou Glorií a nikdy nevynechá žádné domací utkání Bills.
Van Miller si také zahrál ve filmu Second String (česky Druhá řada) sám sebe. Bohužel nezískal žádné ocenění na filmových festivalech a ani žádnou cenu pro herce ve vedlejší roli. A už vůbec ne Oskara. Jeho herecký výkon nebyl špatný, ostatně hrál sám sebe, ale řeknu vám upřímně, že to trošku přehrával. Navíc jsem si jistý, že kdyby naši Bills získali SB, Van Miller by dostal infarkt - a to nepředvedl.
Vzpomíná Morgan Moreton: Van Miller mezi nás přišel několikrát, ale všem nám utkvěl v paměti hlavně podzim roku 1999, kdy u nás byl naposledy. Tenkrát spustil hotovou litanii a propral v ní všechny hráče kolem Kellyho, pěkně jednoho po druhém tak, až na žádném z nich nezůstalo místečko suché. A my tu hru hráli s ním a za chvíli se každý z nás stal součástí toho týmu Bills, vždyť jsme o každém hráči věděli úplně všechno a protože je Miller z gruntu dobrý chlap i všichni hráči byli v jeho podání správní chlapci a rádi nás přijali mezi sebe do týmu. A pak nám dal Van fantastický dárek, řekl: "Zavřete oči," sám je také zavřel, sám se zasnil a nám dal možnost zasnít se, když nám převyprávěl starý příběh s jiným koncem:
Good Evening everybody and welcome to the biggest show in sports...
Yes. This is bruising and brutal...
Here´s Kelly. Shotgunning. A running play...
Thurman Thomas breaks it at the 25...
Still on his feet at the 20...
Gets to the 15! The 10! The 5! And Scores...
This is The Bills! Stunnig. Stirring. Superb...
Now we have 2:16 to play...
The Bills are pinned back at their 10-yard line...
And this will be it...
One more shot for Jim Kelly and the Bills!
You wouldn´t want it any other way...
90 yards away from the touchdown...
If you are a Bills fan now, you got to believe...
1:30 to play, 1:29....
And he goes down to the 46-yard line with 51 seconds left, 50...
We are down to...12....10...
It´s gonna be Scott Norwood who gets the shot now with 8 seconds to play...
High drama here in the Super Bowl...
Here comes number 11, Scott Norwood...
The quiet man of this football team, Scott Norwood...
He can fire the shot heard around the world now....
A 47-yard field-goal try....
Reich puts it down...
On the way....
It´s long enough....
And it is good!
IT IS GOOD!
Do you believe it?
And this place is Bedlam!
Fan - demonium!
Když jsme zase otevřeli oči, Van Miller měl ty svý ještě zavřený a kromě něj taky Ned a ten řekl: "Já už nikdy v životě nechci otevřít oči." Oni dva ještě v myšlenkách setrvávali na finále 25-týho Super Bowlu. Ned byl jediný z nás, kdo se teda nestyděl za to, že se mu lesknou oči, protože je měl furt zavřený, usmíval se a ty slzy, co se mu draly zpod víček, byly slzy štěstí.
Van Miller odkomentoval celkem 605 utkání Buffalo Bills (302 domácích, 29 zápasů play-off). 19.10. 2014 byl slavnostně uveden za Zeď Slávy Buffalo Bills (Buffalo Bills Wall of Fame). Další významná ocenění jsou:
Pete Rozelle Radio-Television Award
Greater Buffalo Sports Hall of Fame
Chautauqua Sports Hall of Fame
Van Miller zemřel 17.8.2015